Srpen, 2009
1/
Seděl ve své oblíbené kavárně. Košile s dlouhým rukávem a svetr přehozený přes záda, uvázán jednoduchou smyčkou, podtrhoval jeho elegantní nudu. Popíjel lungo s dvěma cukry, kouřil a četl nový román od Viewegha. Na co sáhl, to se mu do té doby dařilo. I dnešní zkouška z ústavního práva. Ženám se líbil, ale pro mladší ročníky byl příliš hodný, tudíž ne tím správným "drsňáckým" způsobem přitažlivý. Pro starší ženy byl zase příliš naivní. Vyberte si. Ani jedna cesta nevedla k oboustranné, jaksi trvalé spokojenosti. Ale byl prostě šťastný. Utřel si kapku kávy ze své brady. Holobrádek. Stydlivě odvrátil pohled naproti sedící dívky.
2/
Nedlouho od té doby potkal ji. Citové tornádo se mu prohnalo hlavou. Láska, řekl by v tu chvíli. Udělal a dělal pro ni vše. Začali spolu bydlet. Vařil, uklízel, platil, šukal.
Dva roky poté.
Po víkendu s přáteli se vrátil domů. Větší částka peněz, na kterou čekal, právě přistála na jeho účtu. Chce jí koupit něco velkého. Udělat jí radost. Když přijde do společného bytu, něco se mu nezdá. Prostěradlo je v pračce. Divné. Nikdy by sama od sebe neuklidila. Podívá se do koše. Připadá si jako ten největší hlupák na světě. Důkazy jsou důkazy, milý Watsone. Musí to ukončit. Když už, tak stylově.
Objednává šampaňský pro ni a její přátelé. Prostěradlový milenec možná sedí s nimi. Zachovává klid a úsměv. Oznamuje jí, že má pro ni doma připravený dárek. Ona se snaží udělat dojem na zbytek stolu a hraje láskyplné divadýlko. Stejně si každý z jejich přátel myslí, že je coura. Doma jí ukáže důkaz číslo jedna a dva. Ona hraje na city. Konec.
***
Březen, 2013
Sedí ve své oblíbené kavárně. Na sobě má černé triko a rifle. Skupinka holek z protějšího stolu po něm hází nedbalé pohledy. Černá kožená bunda je přehozená přes židli. Popíjí lungo se dvěma cukry, kouří a čte Válku s mloky od Čapka. Na co sáhne, se mu opět daří. Kupní smlouvu sepsanou dle mezinárodního práva odeslal před chvílí ze svého notebooku. Ženám se líbí jeho vypracovanější paže a jakési charisma, které nelze popsat. Servírka z kavárny mu při placení sama od sebe dává její telefonní číslo. Prej jí má zavolat. V odrazu velkého skleněného okna protkaného Sluncem si všimne jeho zarostlejší brady. Pomyslí si, že za dvanáct let, to mu bude čtyřicet, už možná bude mít zarostlou tvář kompletně. Usmál se. Objednává si ještě Jamesona, než vyrazí. Točí sklenicí se zlatavě hnědým obsahem a je šťastný. Ohýbá se pod stůl pro notebook. Típne cigaretu a odchází do domu naproti. Cedule nese název "knižní vydavatelství". Tam vydá svůj první román. Začátek.
Žádné komentáře:
Okomentovat