SETKÁNÍ PO LETECH II.

Pokračovaní první květnové povídky "SETKÁNÍ PO LETECH". 

***

Na další zastávce vystoupili. Ani nevěděli proč, prostě je to napadlo. Lampy osvětlovaly prázdnou noční ulici, jen skupinka studentů z protější strany ulice křičela cosi o zamilovaných. Rozhodli se, že si ještě skočí na noční hamburger. Při objednávce jídla se jej ONA zeptala, jak bude jejich večer pokračovat. Navrhla mu, že by mohli jet k ní domů. ON navrhl, že pojedou taxíkem k němu, vezmou si jídlo s sebou a pustí si film. Souhlasila. Když došli k hotelu, kde stojí taxíky, měla snězené už skoro celé hranolky. ON poznamenal, že si velice váží toho, že mu alespoň 3 hranolky nechala, což ji pobavilo. 

Po schodech k němu do bytu šla před ním. Sama poznamenala, že půjde první a může se jí koukat na zadek, což pobavilo zase jeho. Perfektní rovnováha jejich společných priorit.

Když začal hrát hlavní motiv filmu Tenkrát na západě, položila mu hlavu na hruď. ON před sebou viděl její křivky. Nenápadně přiložil hlavu k jejím vlasům a políbil je. Určitě si toho musela všimnout. Pozdní hodina vyžaduje víno pozdního sběru. V půlce filmu si šli zapálit cigaretu. Napadlo ho, jestli si nepustí raději nějakou komedii - Zvíře s Belmondem je jasná volba. Políbili se. 

Po dvou hodinách spánku šel do obchodu s myšlenkou, co uvaří na oběd. ONA ještě spala. Když se vracel do ložnice pro telefon, nemohl se nabažit pohledu, jak je krásná, když spí. Její dlouhé nohy, hnědé vlasy pokrývající většinu polštáře a jeho tričko, které měla na sobě, mu vykouzlil úsměv na tváři.

Po návratu z obchodu stále spala, což ho trochu mrzelo, jelikož oběma koupil nanuk a ON celou cestu pospíchal, aby se neroztopil. Zasimuloval hlasitější kašel, ale ani to nepomohlo. Stále spala. Dal tedy nanuky do mrazáku a lehl si zpátky k ní. Objala ho. 

Když odjela, myslel stále na ni. V hlavě se mu proháněla bouře. Rozhodl se, že jí napíše dopis. Byly mu ukradené rady typu, aby to ze začátku nepřepálil. Jsou situace, kdy jde vše stranou a emoce musí jít ven. 

***

Drahá (ONA),

jestli čteš tyto řádky, znamená to, že jsem dostal odvahu to poslat. A udělal jsem správně. Nepřestávám na Tebe myslet. Nevím, zdali je to klišé, ale venku právě prší. Každá jednotlivá kapka, která narazí na sklo mého okna, je myšlenka na Tebe. 

Dokážeš mě vždy rozesmát, a cítím Tvou podporu, i když neustále mluvím o tom, jak je pro mě psaní těžké, přitom toto, je pro mě jedno z nejsložitějších psaní.

Ani jeden to nemáme ulehčené v tom, že se známe. Za tu dobu, co jsme se neviděli, se každý z nás změnil, ale některé emoce přetrvávají stále. 

Nečekal jsem, že se znovu po letech potkáme. Nebyl jsem na to připraven. Popravdě nevím, jestli jsem připravený i teď, ale nedokázal bych se každé ráno probouzet s pocitem, že chodíš po tomhle světě beze mě. Světě, který je tak velký, plný křižovatek a náhlých odboček. Už tolikrát jsme se minuli, nechci to riskovat znovu.

Nedokážu Ti přesně říct, proč bys měla být právě se mnou. Ale voníš tak krásně a jsi podobně stejný blázen jako já, to už za to stojí, ne? 

Nevěrně Tvůj, (ON).