VESNICKÉ PARADIGMA

1)

Majka tentokrát na víkend domů nepřijela sama. Přijel s ní Radim, student pátého ročníku mezinárodních vztahů na VŠE v Praze. S Majkou se potkali na jedné studentské párty, hned toho večera se spolu se vyspali a od té doby spolu rok chodí, což už je prý načase představit se rodičům, kteří mají domek na moravské vesnici.

Když projížděli vsí, zaslechli hlášení místního rozhlasu: "Kdo z Vás by chtěl domácí "vajca" či domácí "slepku", ať se hlásí u Toncka Kramolišů." Další hlášení: "Domácí fotbalový tým hraje v nedělu se sousední vesnicí a autobusy čeká týdenní výluka."

"Koukám, že od tý doby, co je Pohlreich v telce, tak je slovo domácí fakt in, co?!" ptá se s úsměvem Radim své přítelkyně. 

"To jo, tady je všechno tak nějak domácí," směje se Majka, ,,zastav, tady je to!"

Konečně jsou po dlouhé cestě "Praha - severní Morava" na místě. Vystoupí z auta a rozehrává se klasická hra Majčiných sousedů - "Schovej se za záclonu a koukej!"

"Majko, co to máš za chalana?" ptá se soused Ondruška, který právě vypnul zahradní sekačku, když uviděl přijíždějící automobil.

"Ahoj strycu!" usmívá se Majka.

"Dobrej!" odpovídá Radim a na své "dobrej" je čím dál více pyšnější.

2)

Když vejdou na zahrádku, slyší Majčiného otce řezat dříví na cirkulárce. Matka zrovna vehementně míchá omáčku, což lze dobře vidět skrz lesknoucí se kuchyňské okno. 

"Ahoj tati," křičí Majka nervózně na otce, ,,ahój, tak už jsme tady, tohle je Radim!"

"Dobrý den." pozdraví Radim.

"Nazdar, jaká byla cesta," ptá se Majčin otec, ,,už jsi někdy sekal dřevo, nesekal co?"

"Na cirkulárce ne," odpovídá Radim, ,,víte, na Malé straně není kde sekat!" 

"Ahoj zlatíčka," uctivě je vítá matka, ,,tak už jste tady!"

"Mámo, tak Radim prý nikdy nesekal dřevo!" směje se otec.

"Nech ho táto, však on se to naučí," s úsměvem odpovídá matka, ,,jíš slepku, uvařila jsem slepku na paprice." 

"Majko, běž nachystat stůl a dej ohřívat knedlíky!" zhostí se vůdčí role matka a dává tak na obdiv Majčiny schopnosti, na které je jako její vychovatelka velice hrdá. Radim však ví, že jako hospodyňka by Majka moc neobstála, ale nevadí mu to, protože hospodyňku nehledá.

3)

K obědu se podává slepice na paprice s domácím knedlíkem a hovězí vývar s játrovými knedlíčky a domácími nudlemi. Majka dle matčiných rozkazů neustále poletuje kolem stolu a plní strávníkům jejich přání. 

"Tak jak je v Praze, děcka," ptá se matka, ,,blázinec, co?"

"Super mami, ve středu jsme byli na koncertě Briana Adamse a ve škole už mi chybí jen dvě zkoušky!" 

"Nechceš si přidat, Radime?" ptá se matka.

"Děkuji, bylo to skvělé, ale mám opravdu dost!"

"Tak si dáme slivovicu, ne," ohlásí otec.

"Znáte slivovicu tam u Vás v Praze?"

"Ano a moc dobře!" odpoví Radim.

"Pojďme si sednout ven a já vám ukážu nové okapy, které táta sám minulý týden vyměnil!" navrhuje matka.

4)

Před domem všichni obdivně pozorují nové okapy. Po deseti minutách se přesunou ke stolu, kde je již nachystané víno, slivovice a zeleninový talíř. 

"Však to nedělám pro sebe," utrousí otec a koukne na barák, ,,děláme to tady s mámou pro Majku!"

"Po študijích se může přestěhovat zpátky," navrhuje matka, ,,co v Praze?!"

"Ti pravičáči tomu zase dávají, co Radime!" ptá se otec na vládní situaci.

Radim ví, že do těchto debat se raději pouštět nebude, ještě by mohly spadnout nové okapy a to riskovat nemůže. 

"Však jo, a cigáni mají zase všechno zadarmo, včera to říkali na Nově," přidává další téma matka, ,,nejsem rasistka, ale ... !"  

Majka sleduje Radima, který by chtěl oponovat. Radim sleduje Majku, která jej očima hypnotizuje, aby neoponoval. Nakonec si vše nechá pro sebe, stejně ví, že názor jen tak nezmění. I když nerozlišoval lidi podle vzdělání, tak prostě zedníkovi, který po dvaceti letech na vše zanevřel, nic nevysvětlíte, i kdybyste měli tisíc argumentů. 

5)

Večer se u Majčiných rodičů sešli okolní sousedi. Slivovice tekla proudem a všichni "strýcové a tety" měli utkvělou potřebu srovnávat vesnici s Prahou. 

"Šak take uzene v Praze nedostanete," vysvětluje soused Ondruška, ,,to si nakladam sam!"

K svítajícímu teplému ránu se všichni přátelsky rozloučili. To je na Moravě a vesnici to nejkrásnější, ta lidská blízkost, důvěra a přátelství. 

Jak by řekl "stryc" Ondruška: "To Pražaci neznají!"

"Tak dneska jsme popili a teď už budem jenom makat." oznamuje otec novinky Radimovi. A skutečně. Celé odpoledne Radim řezal dřevo a Majka "vygruntovala"  s matkou celý dům.

6)

Po týdnu Majce volají rodiče. 

"Tak si představ, jak už se šíří drby!" je první informace, co matka Majce oznámí.

"Radim je prý velké zvíře v Praze, má auto a byt v centru!" 

"Já jsem prý utratila tisícovku za holiče, než jste přijeli," pokračuje ve výčtu matka, ,,a měla jsem uvařit prý něco více hogo, než slepku!" 

"Uklidni se mami, víš jak to tam chodí!" řeší situaci Majka.

"A ráno roznášela Ondrušková v obchodě, že máme Radima jen na práci na baráku a na peníze!"

***

Bohužel pro Radima, většina těchto drbů byla založena na pravdě.

ZAKÁZANÉ OVOCE

Zavřela dveře a klíč nechala uvnitř zámku.

On stojí tiše za ní. Líbá ji na šíji a pomalu jí vyhrnuje černou sukni tak, aby mohl vidět její krásný zadek. Když spatřil černá tanga, místnost se stala těsnější. Ona se k němu vzrušeně otáčí  čelem, aby jej mohla políbit. Přitlačí ji ke dveřím a nadzvedne její levé stehno, zatímco ona mu rozepíná pásek a lehce stáhne kalhoty. Prostorem se ozývají čím dál hlasitější vzdechy a typický zvuk spojených rtů.

"Pojď na stůl!" špitne své milence mezi polibky, což mu ona potvrdí úsměvem.

Prozatím dvě navzájem blízká těla se rychle přesouvají. On odhodí tričko na zem a pozoruje její křivky, zatímco ona si stahuje kalhotky a sedá si s roztaženýma nohama na stůl.

"Strč mi ho tam!" řekla drze a skousla si spodní ret.

Vlhká a tvrdý. Patrně nejlepší kombinace všech dob. Šampaňské s jahodou, Fish & chips, nebo Dolce & Gabbana, by se před touto kombinací stydlivě krčily v koutě.

Na delší předehry není čas ani chuť. Opakované pohyby společné touhy umožňují volný průchod jejich fantaziím. 

"Šukej mě, ty hajzle!" vykřikne na něj, zatímco se jednou rukou opírá o hranu stolu, druhou mu přistane facka na jeho tvář. Po chvíli si opře chodidla o jeho hruď, on pevně chytne její kolena a modlí se za stabilitu stolu.

Nábytek v místnosti dostává jiný rozměr, takovou reklamní kampaň nemá ani IKEA. On se přesouvá na židli, ona nasedá na něj. Pevně ji drží za boky, sleduje poskakující prsa a drze vyplazený jazyk. Na chvíli musí zavřít oči, aby oddálil vyvrcholení, které je sice tak trochu cílem, ale ještě to vše nechce ukončit. Vezme si její ňadro do úst. Ona přebírá dominanci pohyby zkušené klisny. Po chvíli si vezme do úst zase ona jeho.  

"Zezadu?" zeptá se.

"Zezadu." odpoví ona.

Opře se o širší parapet u okna, z kterého je možný výhled na ulici a netrpělivě čeká, až se on chopí příležitosti. Po chvíli šíp zasáhne terč.

"Chyť mě za vlasy!" přikáže mu ona, což ho vyruší od pohledu na její vystrčený zadek a touhou ji držet za ňadra.

"Bože, ty máš tu prdel!" hlesl.

Když zahlédla manžela čekajícího v autě, podstatně to urychlilo její orgasmus, který on vždy pocítil jako lehké, vibrující chvění jejího klína. 

"Už taky budu!" vysunul šíp a zakončil společný tvůrčí dialog na její zadek a část zad.

Zatímco se on oblékal, ona využila jednu z možností papírových kapesníků. Když byli oba oblečeni a stabilizovaní, otevřela dveře a důsledně zkontrolovala, zda na dlouhé chodbě nikdo nestojí. 

"Můžeš," řekla mu při loučení a políbila ho, ,,a na zítřek se nauč hospodářskou situaci v Asii!"

"Ano, paní učitelko!" odpověděl.

OSUDOVÉ SETKÁNÍ

Objevil se u jeho stolu ve tři ráno zničehonic. 

Zaplivaný nonstop s ospalou obsluhou házející dnes utržené spropitné do automatů, společně s ostatními štamgasty, kteří nemají v tu dobu nic lepšího na práci, než se prolívat levným alkoholem a vzájemně se utvrzujíc, že jejich životy ve skutečnosti nejsou tak v prdeli, jak si myslí jejich okolí. 

"Dobrý den, můžu si k Vám přisednout?" promluvil vysoký, štíhlý, bledě vypadající muž k Otovi.

"Můžeš, ale za chvíli stejně odcházím!" hlesl Oto.

"Já vím, že tady se mnou ještě chvíli posedíš!" odpověděl tichým, ale přesto rázným hlasem muž.

"Hele, Oto, nebudeme si tady na nic hrát," pronáší muž, ,,zřejmě si budeš myslet, že jsem blázen, ale jsem Tvůj Osud!"

Ota se na něj podíval nevěřícím pohledem a hned na to si zkontroloval svůj lístek. Po devíti pivech a jedenácti vodkách už měl v hlavě docela slušný průvan, ale nevěřil, že by jej alkohol dočista připravil o rozum. 

"Kdo že jsi?!" ptá se opilýma očima.

"Ano, slyšíš dobře, Osud," vysvětluje Otovi, ,,jednou za lidský život se můžeme našemu klientovi zjevit a prohodit s ním pár slov!"

"Tak to Ti teda pěkně děkuju, velevážený Osude," kroutí Oto hlavou, ,,z jakého důvodu si měl potřebu se  zjevit zrovna mně?"

"Omlouvám se, ihned po narození nám přiřadí klienta společně s  jeho životním určením."

"Tak to jsi se mnou, Osude moc nevyhrál, co?"

"No, popravdě to výhra není, ale měl jsem na starosti i horší!" odpovídá s jakousi nevyřčenou omluvou Osud. 

"To mi chceš říct, že jsem klidně mohl mít skvělé rodiče a ne ty dva sobecký alkoholiky, jo?"

"Mohl," souhlasně kývne hlavou Osud, ,,narodit se o vteřinu dříve, či později, měl bys život rozmazlovaného jedináčka!"

"To je fakt v prdeli!" lituje sám sebe Oto a objednává vodku pro sebe a svého spolusedícího.

"Takže ty neúspěšný přijímačky na gympl, dva rozvody, žlučníkový kameny a práce u technických služeb, to už jsem měl jako předem daný, jo? 

"Bohužel, Oto," odpovídá Osud a kopne do sebe panáka vodky, ,,změnit jsi to nemohl ani Ty, ani já. I když jsem opravdu někdy moc chtěl."

"Tak si dáme ještě dva panáky a Ty mi prozradíš, jaký hrůzy mě ještě čekají, jo!" dotírá Oto.

"To nemůžu a ani to nevím, vše se teprve zapisuje u nás na oddělení," informuje svého klienta, ,,já jen dohlížím na správnost a samotné vykonání životních situací!"

"To je v prdeli, opravdu v prdeli!" rozčiluje se Oto a objednává další rundu.

Po několika vypitých vodkách Osud usnul na stole. Oto jej odvezl taxíkem k sobě domů, uložil do postele a zavřel ve své garsonce.

V tom Otu cestou do práce napadlo: "Když mě nyní Osud nehlídá, nemusel by být můj život tak na nic, že jo!"

Oto se rozhodnul vyzkoušet své tvrzení v praxi. Koupil si takový ten pitomý los, kde po setření pár políček vyhráváte určitou sumu, nebo nic.

"Tisíc, tisíc a ještě jednou tisíc!" vykřikuje Oto radostí a paní od poštovní přepážky tím lehce vyleká. 

"Prosím Vás, podal bych si ještě dnešní Sportku na náhodný tip!"

Toho večera Oto skutečně vyhrál jako jediný včetně Šance milión. Neskutečná radost z výhry, kterou nikdy nezažil, rozehrála jeho fantazii. První věc, kterou si z výhry pořídil, byl jeho dávný sen - nejnovější řada automobilu značky AUDI. 

Ihned po výjezdu z autoprodejny se rozhodnul navštívit své rodiče a pochlubit se, že jeho život se konečně začíná ubírat jiným směrem. 

Když Otu hasiči mrtvého vystříhávali z jeho nového vozu, shodli se, že ještě nikdy neviděli u obětí těchto těžkých dopravních nehod úsměv na tváři. To ovšem nemohli tušit, že jeho Osud se těsně před nehodou probudil z kocoviny, a prostě mu tam ten kamión zleva musel poslat.