DVA STAVY ŠTĚŠTÍ

Srpen, 2009

 1/

Seděl ve své oblíbené kavárně. Košile s dlouhým rukávem a svetr přehozený přes záda, uvázán jednoduchou smyčkou, podtrhoval jeho elegantní nudu. Popíjel lungo s dvěma cukry, kouřil a četl nový román od Viewegha. Na co sáhl, to se mu do té doby dařilo. I dnešní zkouška z ústavního práva. Ženám se líbil, ale pro mladší ročníky byl příliš hodný, tudíž ne tím správným "drsňáckým" způsobem přitažlivý. Pro starší ženy byl zase příliš naivní. Vyberte si. Ani jedna cesta nevedla k oboustranné, jaksi trvalé spokojenosti. Ale byl prostě šťastný. Utřel si kapku kávy ze své brady. Holobrádek. Stydlivě odvrátil pohled naproti sedící dívky.

2/

Nedlouho od té doby potkal ji. Citové tornádo se mu prohnalo hlavou. Láska, řekl by v tu chvíli. Udělal a dělal pro ni vše. Začali spolu bydlet. Vařil, uklízel, platil, šukal. 

Dva roky poté. 

Po víkendu s přáteli se vrátil domů. Větší částka peněz, na kterou čekal, právě přistála na jeho účtu. Chce jí koupit něco velkého. Udělat jí radost. Když přijde do společného bytu, něco se mu nezdá. Prostěradlo je v pračce. Divné. Nikdy by sama od sebe neuklidila. Podívá se do koše. Připadá si jako ten největší hlupák na světě. Důkazy jsou důkazy, milý Watsone. Musí to ukončit. Když už, tak stylově.

Objednává šampaňský pro ni a její přátelé. Prostěradlový milenec možná sedí s nimi. Zachovává klid a úsměv. Oznamuje jí, že má pro ni doma připravený dárek. Ona se snaží udělat dojem na zbytek stolu a hraje láskyplné divadýlko. Stejně si každý z jejich přátel myslí, že je coura. Doma jí ukáže důkaz číslo jedna a dva. Ona hraje na city. Konec.

***

Březen, 2013

Sedí ve své oblíbené kavárně. Na sobě má černé triko a rifle. Skupinka holek z protějšího stolu po něm hází nedbalé pohledy. Černá kožená bunda je přehozená přes židli. Popíjí lungo se dvěma cukry, kouří a čte Válku s mloky od Čapka. Na co sáhne, se mu opět daří. Kupní smlouvu sepsanou dle mezinárodního práva odeslal před chvílí ze svého notebooku. Ženám se líbí jeho vypracovanější paže a jakési charisma, které nelze popsat. Servírka z kavárny mu při placení sama od sebe dává její telefonní číslo. Prej jí má zavolat. V odrazu velkého skleněného okna protkaného Sluncem si všimne jeho zarostlejší brady. Pomyslí si, že za dvanáct let, to mu bude čtyřicet, už možná bude mít zarostlou tvář kompletně. Usmál se. Objednává si ještě Jamesona, než vyrazí. Točí sklenicí se zlatavě hnědým obsahem a je šťastný. Ohýbá se pod stůl pro notebook. Típne cigaretu a odchází do domu naproti. Cedule nese název "knižní vydavatelství". Tam vydá svůj první román. Začátek.

CESTOU DO FABRIKY

Luděk se ráno probudil s menší kocovinou a s takovým tím připitomělým výrazem. Včerejší oslava v rodinném kruhu se přece jen trochu protáhla, ale pocit radosti a štěstí si uvědomil až nyní. Manželka mu připravila vydatnou snídani a vyžehlila jeho první pracovní košili. Když člověk povýší, je zapotřebí změnit dresscode. 

"Jsem na Tebe pyšná," pronesla ke svému muži, ,,a teď už utíkej do práce!"

Když Luděk scházel ze schodů, potkal sousedku Havelkovou. 

"Dobrý den, to máme krásný den, že?" slušně pozdraví Luděk. Sousedka ani okem nemrkla a nesla své tašky s nákupem dál. 

"Asi mě neslyšela, přece už je to starší paní." říká si Luděk v duchu.

Ve schránce na něj čekalo několik vzkazů. Namátkou ty publikovatelné:

"Takový jako ty, bych poslal na Sibiř."

"Jsi upad, ne!"

"Svině!" 

"Počkej, až se potkáme!"

"Debil s ledvinkou!"

Vzkazy Luďka dost zarazily, ale uklidňoval sám sebe, že je v tom jen pouhá lidská závist a vše přisuzoval jeho včerejšímu televiznímu rozhovoru pro "českou". Cestou do práce na něj lidé vrhali zlé a přísné pohledy. Tolik přivřených očí a tiché drmolení sprostých slov si nepamatoval ani za 15 let své kariéry. Když čekal na přechodu na zelenou, spolujezdec právě projíždějícího auta po něm hodil kelímek s jahodovým milkshakem. O chvíli později mu jedna pěkná mladá slečna vrazila facku a skupinka dětí v metru na něj křičela: "Hej avarde, dylyna z televyze!"

Když procházel Stárkovou ulicí, cítil se bezpečněji. Věděl, že od zítřka už bude jezdit služebním autem a vyhne se tak těm nechápajícím lidem. 

Jeho nová sekretářka Aňa se na něj usmála, podala mu talíř s chlebíčky, a uctivě jej přivítala na jeho novém pracovišti. 

"Konečně vlídná slova, slečno Aňo," promlouvá ke své sekretářce, ,,cesta do práce byla hotové peklo!"

"Nedivte se, pane." 

"Včera jste byl vyznamenán jako *Revizor roku* a ještě týž den jmenován do funkce ministra dopravy," uklidňuje jej Aňa, ,,tak se pustíme do těch registrů, co říkáte?"

"A o té dnešní jízdě metrem načerno se taky zmiňovat nebudeme!" dodává Luděk.

PRAPODIVNÁ TROJČATA

Toho slunečného zářijového dne se pražská porodnice U Apolináře mohla pochlubit světovým unikátem. Gynekolog Cezemský stál v němém úžasu. Za šestadvacet let praxe porodníka nic podobného jaktěživ nezažil. Novopečené matce Marii Dvořákové se narodila trojčata, což by samo o sobě nebylo nezvyklé, pokud by každé z trojčat nebylo jiné barvy pleti.

Ano, malý Karlík byl klasický malý europoid - běloch, Matěj černoch a Béďa vypadal jako typický obyvatel východních zemí. Jejich maminka si z toho žádnou vědu nedělala, hlavně, že jsou děti zdravé. Rána to byla ovšem pro jejich tatínka Oldřicha, který byl vysoce postaveným politikem. Ihned po oznámení té "radostné" zprávy omdlel. Představa, jak jej bulvár sežere zaživa a otázka, která visela ve vzduchu, kdo je vlastně otcem jeho tří dětí, mu působila mdloby po celý den. 

Lékaři ihned vyloučili možnost, že by děti měly 3 různé tatínky. 

"Staly se případy, kdy žena porodila dvě děti současně dvěma různým otcům, odborně se tato skutečnost nazývá *heteropaternální superfekundace*, kdy dojde k oplodnění dvou vajíček v témže menstruačním cyklu dvěma spermiemi z různých souloží," vysvětloval gynekolog Cezemský pobledlému otci Oldřichovi, ,,takový případ se stal naposledy v roce 2009 v Dallasu."

Vzhledem k tomu, že matka měla předky pouze bělochy, vyloučila se i tato nepravděpodobná alternativa.

Zpráva o nezvyklých trojčatech obletěla svět. Do Prahy se sjížděly tisíce novinářů ze zahraničí i z domova. Takový nápor médií nemohli Dvořákovi zvládnout. Otec ukončil kariéru poslance a společně s celou rodinou se přestěhovali na jeden z karibských ostrovů.

Po třech měsících si na nové prostředí zvykli. Krásná příroda, moře a jejich tři děti je činily šťastnými. Občas se jim však po domově stýskalo, navíc, když jsou svátky. 

Marie prostřela stůl, dosmažila rybu a ozdobila palmu před domem, zatímco Oldřich balil dárky. Náhle uslyšela velkou ránu z obývacího pokoje. Přiběhla dovnitř a zjistila, že Oldřich omdlel. Za zvuku prvních tónů vánoční koledy "My tři králové jdeme k Vám" si uvědomil, kdo je pravým otcem jejich dětí. 

DOVOLENÁ S "TCHÝNÍ"

1/

Uvědomil si to kolem půlnoci na slovinsko-chorvatských hranicích. Oskar nechodí dva roky se svou přítelkyní Sárou, ale vlastně s její matkou. Do té doby si toho nevšimnul, ale chováním je to v podstatě její věrná kopie. Když asi po páté zmínila naprosto nevhodně zvolené oblečení postarší dámy, která seděla na sedadle před nimi, uvnitř doslova supěl. Nechápal, proč si sama neuvědomuje, že oni jsou také součástí té pojízdné Karosy jedoucí na desetidenní pobytový zájezd do Chorvatska. 

2/

Když před měsícem vybírali společnou dovolenou, kde Oskar dopíše svou knihu, přáli si polopenzi, pokoj s balkónem blízko moře a města. Oskar Sáře jasně nabídl, že s penězi si dělat trápení nemusí a můžou letět v podstatě kamkoliv. Sára si jako studentka vysoké školy ovšem nemohla tolik vybírat a Oskar to chápal. Rodiče by jí taktéž vyšší částkou nepřispěli, zvolili tedy v rámci poměru kvalita x cena jejich destinací ostrov Hvar v Chorvatsku. 

Po oznámení plánu dovolené rodičům jim Sářina matka Chorvatsko neustále vymlouvala. Mají si prý zajet někam pod stan do Českého ráje.  Od Oskara by bylo sice pěkné, kdyby vzal jejich dceru na Maltu, ale přece ji nebude živit. Sářina matka přišla i s dalšími plány, například, že si mohou půjčit kola a projet si okolí. Oskar si šel na uklidnění zapálit cigaretu a při zavírání dveří zaslechl slova budoucí tchýně, že jako úspěšný spisovatel by taky nemusel dělat "Zagorku" a mohl by vzít jejich dceru třeba do Ameriky. Sářin otec rozumně debatu ukončil a poznamenal, ať si to mladí udělají podle sebe. Matka se na něj podívala přísným pohledem a toho dne u nich zavládla tichá domácnost.

3/

Na recepci dostali klíče od pokoje a šli se ubytovat. Pokoj za bezmála devět tisíc na deset dnů vypadal překvapivě útulně. Sára mlčela. Po chvilce řekla, že jí máma poradila, pokud by se jim pokoj nezamlouval, ať jde Oskar na recepci a požaduje okamžitou výměnu. Po hádce si pokoj nechali a šli na pláž. Moře a hřejivé teplo uklidní každého. 

První tři dny jejich dovolené byly přesně takové, jak má dovolená vypadat. Ráno si chodívali zaběhat, u snídaně s radostí sledovali, jak ostatním turistům nenápadně mizí v kapsách džemy, paštiky a pečivo ze švédských stolů. Opalování střídali během dne opakovaným sexem, který je na dovolené přeci jen vášnivější.  

Zrovna v nejlepší chvíli jí pípla smska. Patrně správně vytušila, že jí píše její matka, utřela si pusu a zprávu si přečetla. To ovšem nebyl takový problém, jaký měl teprve přijít. Sára Oskarovi sdělila obsah zprávy. 

"Ahoj miláčci, jak si užíváte dovolenou?"  ...

"Doposud ano." pomyslel si v duchu Oskar podrážděně. 

"... právě jsme přijeli do Prahy. Kytky jsme Oskarovi zalili a já mu ještě vypíglovala dřez a koupelnu. Užívejte a neutrácejte moc. Máma a táta."

Sára potěšená ze zprávy od rodičů koukla na Oskara, který si vztekle oblékal kalhoty a nedokázal uvěřit, že by mu tchýně uklidila koupelnu, kterou vlastnoručně před odjezdem řádně uklidil. 

"Uklidni se, Oskare, víš, jaký je máma úchyl na pořádek!" říká Sára.

"Jak jako uklidni se, uklizeno bylo, nebyl důvod to dělat znova," odpovídá hlasitějším hlasem kouřící Oskar z balkónu, ,,a moje prachy si můžu utrácet, jak chci!"

4/

Pátý den měl Oskar narozeniny. Bohužel k vlekoucím se sporům během dovolené nedošlo ani k narozeninovému sexu, který byl vždy zpestřen nějakou novinkou. Na posteli ležela igelitka. 

"Rozbalíš si svůj dárek?" ptala se Oskara Sára.

Oskar vytáhl z tašky žluté tričko. I když většinu času nosil tmavé oblečení, potěšilo ho to.

"Před cestou jsem Ti ho vyprala," popisuje dar Sára, ,,máma mi poradila, ať ho vyperu na 60 stupňů!"

Oskar si uvědomil, že jestli si Sáru vezme, dopadne jako její otec. Ta sepraná trika vypadají na tchánově větším břichu komicky. 

5/

K Sářině nemilosti si nové triko do města nevzal. Řekl jí, že přece nebude v restauraci sedět s vystavenou půlkou zad.

Rozhodli se pro noční procházku městem. V jednom zapadlém krámku se suvenýry se na něj obrátila mladá prodavačka s otázkou, zdali Oskar není ten slavný spisovatel z Česka. O prodavačce se dozvěděl, že krátce studovala v Praze a přečetla všechny jeho knihy, což jeho mužské ego potěšilo. 

"Co Ti chtěla?" zeptala se úsečně Sára. 

"Ljubica, chorvatská fanynka!" poznamenal s úsměvem na tváři.

Toho večera došlo překvapivě k narozeninovému sexu. 

6/

"Hele, máma mi včera psala, jak to, že jsme ještě nebyli na těch kolech?" líčí Sára zrovna probuzenému Oskarovi zprávu od maminky. 

"Tak si říkám, proč jsi teda raději nejela s mámou?!" ptá se Oskar.

"Jdi někam, co Ti na mámě pořád vadí?"

"Nic. Jen se nám podstatně plete do života. Sakra, už nemáš patnáct, Sáro, je Ti čtyřiadvacet." vysvětluje své přítelkyni. 

"Di doprdele," obrátí Sára, ,,bude lepší, když dnes půjdu na kolo sama a Ty jsi dopiš ty své bláboly!"

"Myslíš ty bláboly, co nám zaplatily tuhle úžasnou dovolenou?" brání se ironicky Oskar.

"Jo, mámě se ty Tvoje knížky taky nelíbí!" útočí Sára.

"Promiň, ale jediný co Tvoje máma přečetla, je katalog IKEA a Blesk pro ženy!"

"Seš strašnej debil, Oskare, stejně jako Tvý jméno!"

7/

Sára strávila celý den na kolech s ostatními turisty. Oskar si vzal svůj notebook a vyrazil do plážového baru. Přece nebude jezdit ve čtyřiceti stupních po rozpálené silnici. Po třetím mojitu dospěl k názoru, že závěr knihy zde zřejmě nedopíše. Rozhodnul se projít si v klidu město a nasát letní atmosféru. První jeho kroky mířily velkou oklikou do obchůdku se suvenýry. Ľubica v ten den opět pracovala. Po krátké konverzaci pozvala Oskara do nedaleké kavárny. Příjemné venkovní posezení porostlé hroznovým vínem a krásnou společností Oskara učarovalo. Při loučení Oskar políbil Ljubicu na obě tváře. Ona mu vrátila poněkud delší polibek na ústa. Večer Oskar dopsal závěr knihy na jeden zátah. 

8/

Když se Sára s Oskarem vrátili domů do Prahy, na stole ležel vzkaz od Sářiných rodičů. 

"Ahoj miláčci, kytky jsou zalité. Trochu jsem vám poklidila a vyprala prádlo, které jsem po bytě našla." Rodiče

Oskar se už k jednou zažité hádce o úklidu nechtěl vracet. I když s krásnou prodavačkou k ničemu nedošlo, přeci jen měl trochu špatné svědomí z oné pusy. Vzal prádlo, které mu tchýně vyprala i vyžehlila, a ukládal jej do skříně. 

"Sáro, pojď sem!" křičí Oskar znenadání z ložnice.

"Ano miláčku, copak chceš?" ptá se jej Sára.

"Čí jsou tyhle trenýrky," diví se Oskar, ,,moje teda určitě ne!"

"No, to, no to jsou určitě Tvoje, lásko!" přesvědčuje jej Sára. 

 9/

Oskarova poslední kniha měla opět velký úspěch. Nakladatelství mu sdělilo, že bude potřeba dotisk. Díky Sářině mámě a její přehnané pečlivosti odhalil nevěru, za což jí upřímně poděkoval, když  si přijela pro zbytek Sářiných věci. Od té doby si každé tchýně velice váží.

10/

Měsíc poté se Oskar znovu vydal na dovolenou. Po příletu na letiště Split jej čekala Ljubica. Zlatavě opálená, v bílých šatech a s typickým chorvatským koláčem, prý podle maminčina receptu. 

SETKÁNÍ PO LETECH II.

Pokračovaní první květnové povídky "SETKÁNÍ PO LETECH". 

***

Na další zastávce vystoupili. Ani nevěděli proč, prostě je to napadlo. Lampy osvětlovaly prázdnou noční ulici, jen skupinka studentů z protější strany ulice křičela cosi o zamilovaných. Rozhodli se, že si ještě skočí na noční hamburger. Při objednávce jídla se jej ONA zeptala, jak bude jejich večer pokračovat. Navrhla mu, že by mohli jet k ní domů. ON navrhl, že pojedou taxíkem k němu, vezmou si jídlo s sebou a pustí si film. Souhlasila. Když došli k hotelu, kde stojí taxíky, měla snězené už skoro celé hranolky. ON poznamenal, že si velice váží toho, že mu alespoň 3 hranolky nechala, což ji pobavilo. 

Po schodech k němu do bytu šla před ním. Sama poznamenala, že půjde první a může se jí koukat na zadek, což pobavilo zase jeho. Perfektní rovnováha jejich společných priorit.

Když začal hrát hlavní motiv filmu Tenkrát na západě, položila mu hlavu na hruď. ON před sebou viděl její křivky. Nenápadně přiložil hlavu k jejím vlasům a políbil je. Určitě si toho musela všimnout. Pozdní hodina vyžaduje víno pozdního sběru. V půlce filmu si šli zapálit cigaretu. Napadlo ho, jestli si nepustí raději nějakou komedii - Zvíře s Belmondem je jasná volba. Políbili se. 

Po dvou hodinách spánku šel do obchodu s myšlenkou, co uvaří na oběd. ONA ještě spala. Když se vracel do ložnice pro telefon, nemohl se nabažit pohledu, jak je krásná, když spí. Její dlouhé nohy, hnědé vlasy pokrývající většinu polštáře a jeho tričko, které měla na sobě, mu vykouzlil úsměv na tváři.

Po návratu z obchodu stále spala, což ho trochu mrzelo, jelikož oběma koupil nanuk a ON celou cestu pospíchal, aby se neroztopil. Zasimuloval hlasitější kašel, ale ani to nepomohlo. Stále spala. Dal tedy nanuky do mrazáku a lehl si zpátky k ní. Objala ho. 

Když odjela, myslel stále na ni. V hlavě se mu proháněla bouře. Rozhodl se, že jí napíše dopis. Byly mu ukradené rady typu, aby to ze začátku nepřepálil. Jsou situace, kdy jde vše stranou a emoce musí jít ven. 

***

Drahá (ONA),

jestli čteš tyto řádky, znamená to, že jsem dostal odvahu to poslat. A udělal jsem správně. Nepřestávám na Tebe myslet. Nevím, zdali je to klišé, ale venku právě prší. Každá jednotlivá kapka, která narazí na sklo mého okna, je myšlenka na Tebe. 

Dokážeš mě vždy rozesmát, a cítím Tvou podporu, i když neustále mluvím o tom, jak je pro mě psaní těžké, přitom toto, je pro mě jedno z nejsložitějších psaní.

Ani jeden to nemáme ulehčené v tom, že se známe. Za tu dobu, co jsme se neviděli, se každý z nás změnil, ale některé emoce přetrvávají stále. 

Nečekal jsem, že se znovu po letech potkáme. Nebyl jsem na to připraven. Popravdě nevím, jestli jsem připravený i teď, ale nedokázal bych se každé ráno probouzet s pocitem, že chodíš po tomhle světě beze mě. Světě, který je tak velký, plný křižovatek a náhlých odboček. Už tolikrát jsme se minuli, nechci to riskovat znovu.

Nedokážu Ti přesně říct, proč bys měla být právě se mnou. Ale voníš tak krásně a jsi podobně stejný blázen jako já, to už za to stojí, ne? 

Nevěrně Tvůj, (ON).

WHISKEY ZÁSADNĚ BEZ LEDU

1/

Když pracuje za barem pěkná holka, máte jistotu, že Váš lokál nebude nikdy prázdný. Podobně tomu tak bylo i v baru Terra Blues na 149 Bleecker street, kde již druhým rokem rozlívá slintajícím chlapům whiskey za čtyři dolary bývalá baletka Nancy, která po úraze pověsila piškoty na hřebík.

Mezi hosty nebyl nikdo, kdo by to na Nancy alespoň jednou nezkusil. Občas se ji nějaký nešťastník snažil pozvat někam ven, ale vždy tvrdě narazil. I přesto měla Nancy největší dýška ze všech barmanek.

2/

Brian se právě vracel domů z knihovny, kde začal pracovat hned po střední škole. I když byl defacto abstinent, rozhodnul se, že si skočí na drink. Znáte to, někdy je prostě den, kdy se ten panák výborně hodí. 

V baru je poměrně velký ruch, aby taky ne, právě probíhá Super Bowl, finálový zápas amerického fotbalu a proti sobě stojí domácí tým NY Giants versus New England Patriots. Volné místo k sezení nebylo, rozhodnul se tedy pro barovou židli. Poprvé, kdy na něho Nancy promluvila, nebyl schopen ze sebe vydat kloudnou odpověď. Zamumlal jen cosi o vodě. S ženami to moc neuměl, čehož si všimla jak Nancy, tak i osazenstvo baru. Jakýsi taxikář John mu poradil, že nejdřív musí počkat, než se o Nancy budou ucházet lékaři, právníci a sportovci, poté je na řadě on. Brian ho nechápavě vyslechnul a nedokázal uvěřit, že by si ostatní mohli myslet, že se o krásnou barmanku pokouší. 

Po oslavě vítězství NY Giants se bar náhle vylidnil. Brian popíjel svou vodu sám na baru. Když se jej Nancy zeptala, jaký měl den, odpověděl, že knihovníci mají jeden z nejnudnějších životů, pokud zrovna nečtou nějakou knihu. To Nancy oslovilo a poprosila ho, zda by jí nějakou knihu příště nedonesl. Takto jednoduše se spolu seznámili. Žádná věda. 

3/

Brianovy návštěvy v baru u Nancy byly stále častější. Povídali si o svých životech a zážitcích. Po 3 měsících Brianovi nedělalo problém rozeznat dobrou whiskey od té špatné. Přiučil se i základní rozdělení, například že oni (Američané) a Irové píší whiskey, naopak Kanaďané a Skotové whisky a která se vyrábí z jakých surovin. I když nebyl Brian ukázkový příklad krasavce, Nancy se líbil. Bohužel byl značně stydlivý. Uvolnit se, ho dokázalo jen pár drinků whisky či whiskey. 

4/

Po půlroce od prvního setkání s Nancy se Brian podstatně změnil. Práce ani čtení knih jej nebavilo. Raději vyhledával putyky s levnou whiskey a v 11 večer chodíval za Nancy a bar s ní zavíral. Bohužel, ze stydlivého a chytrého muže se stal ochlasta a povaleč. Jednou, kdy už mu Nancy nechtěla nalít dalšího panáka, do skleničky ve tvaru tulipánu, ji udeřil. Jakmile si uvědomil, co udělal, utekl pryč a zpil se do němoty. 

Když se po dvou dnech probudil z kocoviny, na nic si nevzpomínal. To si již uvědomil, že není vše v pořádku. Z práce ho vyhodili a on se rozhodnul, že se bude léčit. Půl roku strávil v psychiatrické léčebně pro závislé na alkoholu, kde se mu pití opravdu zprotivilo. Přesto stále myslel na Nancy a modlil se, aby na něj vzpomínala v dobrém. 

5/

Za šest měsíců odešel z léčebny s čistým štítem. Na alkohol neměl ani pomyšlení. Změnil povolání a jako realitnímu makléři se mu dařilo skvěle. Jednoho dne se rozhodnul, že se staví za Nancy do baru. Koupil jí květiny a cestou si promýšlel jeho omluvnou řeč, kterou uměl prakticky zpaměti z dob léčení. Vypadal dobře, už to nebyl ten stydlivý a nesebevědomý Brian jako dříve. 

Bar žil opět svým klasickým životem. Nancy však nezahlédnul. Zeptal se tedy nové barmanky, zda zde ještě Nancy pracuje. Ta mu však sdělila pro něho špatnou zprávu. Před měsícem se prý provdala za jednoho právníka a společně se přestěhovali do San Francisca. Tato informace Brianovi podlomila kolena. 

"Tak mi nalij dvojitou whiskey bez ledu, bejby!" řekl smutně Brian.



"Právě jsem dopil osmnáctou whisky. Věřím, že je to rekord." Dylan Thomas, anglický básník

DOBRODRUŽNÁ VÝPRAVA S NEJISTÝM CÍLEM

V Zemi Nezemi, jež se Kulatou nazývá, žili v poklidu malí mužíčci. Nic jim nechybělo, až do té doby, než objevili tajemný svitek s neúplnou mapou, která je měla dovést k místu, o kterém panovala spousta mýtů, neuvěřitelných zážitků, ale také hrozba plná nástrah a  nebezpečenství. Jak praví legenda: "Ten, kdo bájné místo nalezne, už nikdy nebude malým". Takovou výzvu nemohli mužíčci odmítnout.

Rozhodlo se tedy pět nejodvážnějších a nejsilnějších, říkejme jim třeba bratři Paleček, Ukazováček, Prostředníček, Prsteníček a Malíček, že tajemné místo objeví a prozkoumají jej. Na cestu si vzali vše potřebné, rozloučili se s ostatními bratry a vydali se na svou první "velkou" výpravu s nejistým cílem.

Prvního dne je dle mapy čekala poklidná pouť, kterou znali od mládí. Pětice bratrů se vydala po nedlouhé rovince směrem ke dvěma studánkám, kde si nabrali vodu do zásoby a rozhodli se přenocovat u jeskyně, která byla chvíli otevřená a chvíli opět zavřená. Zpočátku jim tento úkaz naháněl hrůzu, ale spánek byl přednější, čekala je totiž ještě dlouhá a náročná cesta. 

Druhého dne se pomalu slanili z nepříliš vysokého srázu, opustili tak svou Zemi Nezemi a od té chvíle již byli na pro ně neznámem místě. Nyní je čekala první velká překážka a rozhodnutí. Mají projít úzkou soutěskou mezi kopci, či podniknout náročnější výšlap přes kopce? Demokratickým rozhodnutím dospěli k názoru, že zvolí první možnost, která se ovšem ukázala jako chybná. Úzkou soutěskou prošli všichni bratři, až na Palečka, který byl ze všech nejobjemnější. Tím pro něho výprava skončila. 

Od nešťastné události předešlého dne se čtyři bratři se smutkem vydali na dlouhou cestu po rovině.  Byli překvapeni nenáročným terénem, když v tom uslyšeli křik o pomoc od jejich nejmenšího bratra Malíčka, který uvízl v nenápadné skulině. Touto nešťastnou náhodou skončila výprava i pro něj. 

Když bratři opustili Malíčka, krajina i obzor před nimi se začal nápadně měnit. Tři bratři nyní stojí před třemi různými cestami. Ukazováček si vybral levou stranu po dlouhém hřebenu, Prsteníček zvolil pravou stranu protějšího hřebenu. Na Prostředníčka zbyla cesta rozléhající se přímo před ním, tedy mírným srázem mezi hřebeny. Domluvili se, že pokud objeví cíl jejich výpravy, sejdou se na tomto místě za dva dny. 

Osamocená pouť každého z bratří psychicky i fyzicky vyčerpává. Jejich obavy, že cesta byla zbytečná, vyplouvaly čím dál častěji na povrch. V okamžiku, kdy už byl Prostředníček bezradný a terén prakticky neschůdný, náhle pookřál. 

Pomocí mapy porovnával, zda to, co vidí je opravdu cílem jejich cesty, či se mýlí. Chvíli si byl jistý, že tomu tak opravdu je, pak zaváhal, poté opět sám sebe utvrzoval. Když podrobně prozkoumal cíl, který popisovala legenda v mapě, byl si stoprocentně jist. 

Cíl cesty pečlivě označil a přešťastný se vrací na místo setkání se svými bratry. Nemůže se dočkat, až jim oznámí, že je to on, kdo objevil bájný "klitoris".

PSANÍ MUSÍ BOLET

Začátkem podzimu se městský park vždy vylidní. Ptáci již odletěli na svou dlouhou cestu. Zeleň se v koutě stydí před deštivou hnědou a šedou a alergici se mohou konečně z plných plic nadechnout. Lavičky lidé nahradí kavárenskou atmosférou a bláboly o vzduchoprázdnu. Luka proto nikdy v letním parku nenajdete. Je to samozvaný pisálek, který potřebuje navodit podzimní depresi, nutnou pro psaní jeho povídek. Lidé pořádající piknik či sezónně zamilované dvojice Vás prostě  k žádnému mistrovskému literárnímu dílu neinspirují. Sorry, ale "Romea a Julii" už někdo napsal, od té doby je to stále se opakující model příběhu, do kterého je včleněna mužská či ženská postava navíc. Takový bonus pro rozmlsané či senzacechtivé čtenáře. 

Když Luke vycházel odpoledne ze své kanceláře směrem do parku, koupil si cigarety a noviny. Sednul si na lavičku a vzpomínal na léta, kdy si zde jako malý kluk chodil hrát a vybavoval si z fotek místa, na kterých zažíval dětství se svými prarodiči. Kolem proběhnul jakýsi sportovní nadšenec v uplých černých elasťácích a bílých běžeckých botách Nike. Když už byl běžec prakticky v nedohlednu, napadlo Luka, jestli běžec ví, co vůbec znamená slovo "nike". A takto Luke přemýšlel již od dětství - do hloubky, filozoficky a pro praktický život upřímně na hovno. I když se mu jako investičnímu makléři a začínajícímu pisálkovi dařilo, od druhých a především od sebe očekával vždy něco víc. Tu pitomou přidanou hodnotu, která ho donutí posadit se s úžasem na zadek,  aby byl život o něco pestřejší, bez rutiny. V novinách čte o současné skvělé ekonomické politice státu, něco o papeži a hokejistech, kteří zažívají syndrom vyhoření, který Luke zná jako své boty. Často se mu v noci zdají noční můry o bílém nepopsaném listu ukrytém pod displejem jeho notebooku. 

Po půl hodině Luka přestává park bavit, přece mu jen chybí společnost a hrnek kávy. Zrovna když vstává z lavičky a kontroluje, zdá má všechny své věci u sebe, promluví na něj chraplavý hlas: "Nemáte cigárko, pane?"

Když se Luke otočil, uviděl stát před sebou postaršího bezdomovce ve špinavých manšestrových kalhotách a v seprané jeansové bundě. Luke nikdy pomoc potřebným neodmítal, vždy si připomněl, že takto podobně může někdy skončit i on, tudíž je pro všechny prosící a potřebné snadný cíl. 

"Jasně, tady, vezměte si rovnou dvě!" nabízí Luke cigarety bezdomovci. 

"Nechtěl bys hodit řeč, kamaráde?" ptá se Luka.

Normálně by se slušně rozloučil a odešel do kavárny, ale v ten den Luke udělal výjimku. 

"Copak děláš, kamaráde?" položil otázku kouřící bezdomovec.

"Investičního makléře," odpovídá Luke, ,,a sem tam napíšu nějakou povídku, ale mým snem je napsat román."

"A o čem píšeš nejčastěji?"

"Tak o čem jiném chcete psát než o životě, že jo," překvapeně pronáší, ,,jak už se vám zdá, že jste o svém životě napsal vše, hledáte jiná témata."

"A teď píšeš o čem?"

"To právě ještě nevím, proto jsem tady, hledám inspiraci," vysvětluje svému spolusedícímu, ,,nápadů je plno, ale nemusím napsat o všech blbostech, které se mi právě honí hlavou!"

"Co třeba ženy, o těch se dá psát snad do nekonečna, ne?" navrhuje bezdomovec.

"Tak teď jste mě s prominutím rozesmál, o těch píšu stále," vysvětluje Luke, ,,zrovna o víkendu jsem dopsal povídku na téma ON a ONA - setkání po letech, láska, zmatek a podobný věci."

"Na to, jak vypadáš mladě, mě udivuje, že máš o čem psát, někteří lidé ani v šedesáti neví o čem psát, navíc o svém životě!" dodává bezdomovec, který si zapaluje další cigaretu zlatým zapalovačem, patrně napodobeninou.

"Jo, za těch třicet let života jsem toho zažil překvapivě hodně," popisuje Luke, ,,lásky, pády, úspěchy, někdy mi to přijde, že určité pasáže z mého života by se daly zfilmovat, zatím o nich teda jen píšu."

"Souhlasím, bez vlastních zážitků nelze napsat nic," odpovídá bezdomovec, ,,i když se o to někteří spisovatelé snaží, většinou tomu dílu chybí ta pověstná prošlapaná cesta neúspěchu a nových začátků." 

"Ano, bez těch pádů na držku bych psal jen o své domnělé úžasnosti a plytkých příbězích bez energie." dodává Luke, ,,neustále dokonalí hrdinové knížek čtenáře časem zákonitě přestanou bavit!"

"Rozumím Ti, kamaráde!" přidává bezdomovec, ,,v mládí jsem studoval práva, pak mě má snoubenka podvedla, veškeré peníze padly na ní, ale nyní jsem spokojený a dělám to, co chci!"

"A jak probíhá to Tvé psaní?" ptá se bezdomovec, který si z kalhot vytáhl placatici.

"Je to klasické ždímání vnitřního já," popisuje Luke, ,,vymyslím zápletku a tu zasadím do prostředí, k tomu si do pozadí pustím hudbu, nebo film a nesmí chybět káva a krabička Camelek."

"Pak už to jde ráz na ráz, někdy vše smažu a začínám znova a znova!"

"Čím více to kdesi uvnitř bolí, tím lepší je dle mého názoru samotný příběh," dodává Luke, ,,nejhorší je ten pocit jít s vlastní kůží na trh, obávám se, že se mi lidé vysmějí!"

"Tak to Ti přeju hodně štěstí a neboj se kritiky, pokud se Tvá tvorba bude líbit alespoň jednomu člověku, je to úspěch!" radí Lukovi bezdomovec. 

"Neměl bys ještě cigárko, kamaráde?" prosí Luka.

"Jasně, vezměte si klidně celou krabičku!" 

"Neboj se kamarádičku, zase tak špatně na tom nejsem," děkuje bezdomovec, ,,za to, že jsi sympaťák, Ti taky něco dám."

Bezdomovec podává Lukovi igelitku s neznámým obsahem.  Když bezdomovec odejde,  snaží se Luke opatrně nahlédnout do tašky tak, aby si neušpinil ruce. S překvapením tašku otevře. Uvnitř je kniha. Když se podívá na zadní přebal, uvidí fotku elegantního pána, který je dle popisu nejúspěšnějším spisovatelem desetiletí, oceněný mnoha literárními cenami. Uvnitř je pozvánka na křest autorovy knihy. Luke nevěří svým očím. 

Od toho dne se stali z obou spisovatelů dobří přátelé.

Poznámka autora:

Tento příběh byl inspirován a volně zpracován na základě vlastního zážitku, kdy jsem cestou vlakem před šesti lety potkal zajímavého člověka, který opravdu vypadal jako bezdomovec s pochroumanou nohou a holí. Připomínal mi amerického zpěváka "Meat Loaf". V rámci rozhovoru jsem se o něm dozvěděl, že v 80. letech emigroval do USA, kde jako student IT začal pracovat jako programátor pro společnost prodávající diamanty do celého světa. Jeho program měl velký úspěch. Oženil se s Thajkou, s kterou má dvě děti a žije přechodně v USA a Thajsku. Zpočátku jsem jeho příběhu nechtěl uvěřit, dokud mi neukázal fotky jeho rodiny a nedovyprávěl jeho skvělý příběh. Od té doby nedávám takový důraz na první dojem. Proč jel vlakem? Za prvé jel navštívit svou matku a pochroumanou nohu má po těžké autonehodě. Od té doby automobilem nejezdí.

ŽENA S CHUTÍ DO ŽIVOTA

Zvuk bublajícího motoru okolí naznačuje, že právě přijela domů. Dálková světla zhasla. Sousedé z vedlejších domů ji nenápadně sledují zpoza oken. Muži s obdivem, ženy se závistí jim vlastní.

Sundává si helmu. Prohodí si své dlouhé vlnité vlasy. Rudá rtěnka zdobí její vášnivé rty. Rozepíná si černou koženou bundu, zpod  které jí kouká černé tílko a plná ňadra. Z obrysu jejich kožených kalhot lze na první pohled poznat její nádherná postava.

Před měsícem si splnila svůj velký sen. Z ušetřených peněz si koupila motorku Harley – Davidson, na které jezdí prakticky denně. Při jízdě poslouchá její oblíbenou muziku, pokaždé jinou. Mezi oblíbené patří píseň s názvem „Born to be wild“ a „Go to California“ od Roba Zombieho. 

Ráda projíždí neznámou krajinou a uvědomuje si pocit volnosti, který jí může dát jen jízda na motorce. V tu chvíli si užívá naplno všechny emoce, vůně i příjemně vanoucí vítr. Usmívá se. Miluje svůj život a sebe. Přemýšlí, jaké tetování zvolí tentokrát. 

Když vchází s úsměvem do svého domu, míří rovnou do koupelny. Opláchne se, smyje rudou rtěnku a přehodí přes sebe župan. Cestou do ložnice políbí své dvě spící děti a zhasne lampičku svému muži, který usnul při psaní jedné z jeho povídek. 

Je šťastná.

SETKÁNÍ PO LETECH

1/

     Toho večera to byla již jejich "třetí" společná schůzka. ON jel tramvají číslo dvě, ONA trojkou. Cílem byla indická restaurace kousek od centra. Oba mají rádi cizokrajnou kuchyni a hlavně povídání u dobrého jídla a vína. 

     Když vešla do restaurace, držela mobil u ucha. Právě jí volal její ex. Z jejího výrazu bylo patrné, že k rozchodu došlo nedávno. Hovorem se nesly rádoby vtipné momenty a omluvně - smutné výrazy. Zatímco ONA stále volala, ON si zapálil cigaretu a předstíral listování v Menu, což bylo zbytečné, jelikož si jej den předem přečetl na internetu. Když domluvila, její výraz se proměnil v úsměv a oni si mohli konečně vybrat večeři. Z následné situace zapomněl zmínit, jak moc jí to sluší.

     Po večeři, kdy ONA si objednala Chicken Tandoori Tikka a ON Keema Palak, už nepadla zmínka o společném mini románku, který prožili před lety na gymplu. Teda ani jedna klišé zmínka z její strany. Nejednalo se však o nějakou velkou lovestory. V šestnácti letech řešili pouze to, co si oblečou a jestli mají dost peněz na cigarety. Od té doby se patnáct let neviděli. 

2/

     Potkali se letos těsně po Vánocích a domluvili se na posezení u kávy. Jejich "první" schůzka a šálek kávy se postupem večera kafkovksy proměnil na skleničky Jamesona a Kpt. Morgana. Kolem nich bylo tolik cigaretového kouře, jenž mohl konkurovat černobílým americkým filmům noir. Jelikož se rozešli v dobrém, nemuseli probírat nedořešené záležitosti z minulosti. Potěšilo ji, když si vybavil, jak před lety seděli v zapadlé hospůdce na okraji města a v televizi právě běžela úvodní znělka k seriálu M.A.S.H. s názvem "Suicide is painless". Když se jí díval do očí, uvědomil si, že je stále stejně krásná a upovídaná. Její výraznější nos ho i po tolika letech nepřestával bavit. Vyprávěli si, co každý z nich za tu dobu zažil. Několikrát se dokonce jen těsně minuli, a tak jeden nevěděl o tom druhém. 

3/

      "Druhá" schůzka probíhala ve stejném duchu. Smáli se, jedli a drze flirtovali. K večeru se u taxíku tichým a dlouhým pohledem rozloučili a každý odjel svým směrem. Otázka, zda nechtějí jet k tomu druhému domů na pověstný šálek čaje, visela ve vzduchu. Ale ani jeden z nich k tomu neměl dost odvahy. 

4/

      Když vycházeli z indické restaurace, rozhodli se, že se ještě půjdou projít nočním městem. ON jí recitoval básně Rimbauda a Verlaina, ONA přispěla Puškinem. Literatura byla jedna z mnoha jejich společných zálib. Do polibku chybělo pár vteřin, ovšem nepolíbili se. Dívali se do očí. Čas v tu chvíli ubíhal pomalu a slova uvízla kdesi nad nimi. U její tramvajové zastávky se domluvili na další večeři, chtěli totiž vyzkoušet nedávno otevřenou sushi restauraci. 

     Nastoupila do tramvaje. ON stál na chodníku. Skrz sklo se na něj usmála tak, že se mu rozbušilo srdce a ON naprázdno polknul. Ozvalo se zazvonění oznamující zavření dveří. Na poslední chvíli naskočil za ní do tramvaje. Políbil ji.

"Nemůžeš odjet beze mě." řekl ON.