V Zemi Nezemi, jež se Kulatou nazývá, žili v poklidu malí mužíčci. Nic jim nechybělo, až do té doby, než objevili tajemný svitek s neúplnou mapou, která je měla dovést k místu, o kterém panovala spousta mýtů, neuvěřitelných zážitků, ale také hrozba plná nástrah a nebezpečenství. Jak praví legenda: "Ten, kdo bájné místo nalezne, už nikdy nebude malým". Takovou výzvu nemohli mužíčci odmítnout.
Rozhodlo se tedy pět nejodvážnějších a nejsilnějších, říkejme jim třeba bratři Paleček, Ukazováček, Prostředníček, Prsteníček a Malíček, že tajemné místo objeví a prozkoumají jej. Na cestu si vzali vše potřebné, rozloučili se s ostatními bratry a vydali se na svou první "velkou" výpravu s nejistým cílem.
Prvního dne je dle mapy čekala poklidná pouť, kterou znali od mládí. Pětice bratrů se vydala po nedlouhé rovince směrem ke dvěma studánkám, kde si nabrali vodu do zásoby a rozhodli se přenocovat u jeskyně, která byla chvíli otevřená a chvíli opět zavřená. Zpočátku jim tento úkaz naháněl hrůzu, ale spánek byl přednější, čekala je totiž ještě dlouhá a náročná cesta.
Druhého dne se pomalu slanili z nepříliš vysokého srázu, opustili tak svou Zemi Nezemi a od té chvíle již byli na pro ně neznámem místě. Nyní je čekala první velká překážka a rozhodnutí. Mají projít úzkou soutěskou mezi kopci, či podniknout náročnější výšlap přes kopce? Demokratickým rozhodnutím dospěli k názoru, že zvolí první možnost, která se ovšem ukázala jako chybná. Úzkou soutěskou prošli všichni bratři, až na Palečka, který byl ze všech nejobjemnější. Tím pro něho výprava skončila.
Od nešťastné události předešlého dne se čtyři bratři se smutkem vydali na dlouhou cestu po rovině. Byli překvapeni nenáročným terénem, když v tom uslyšeli křik o pomoc od jejich nejmenšího bratra Malíčka, který uvízl v nenápadné skulině. Touto nešťastnou náhodou skončila výprava i pro něj.
Když bratři opustili Malíčka, krajina i obzor před nimi se začal nápadně měnit. Tři bratři nyní stojí před třemi různými cestami. Ukazováček si vybral levou stranu po dlouhém hřebenu, Prsteníček zvolil pravou stranu protějšího hřebenu. Na Prostředníčka zbyla cesta rozléhající se přímo před ním, tedy mírným srázem mezi hřebeny. Domluvili se, že pokud objeví cíl jejich výpravy, sejdou se na tomto místě za dva dny.
Osamocená pouť každého z bratří psychicky i fyzicky vyčerpává. Jejich obavy, že cesta byla zbytečná, vyplouvaly čím dál častěji na povrch. V okamžiku, kdy už byl Prostředníček bezradný a terén prakticky neschůdný, náhle pookřál.
Pomocí mapy porovnával, zda to, co vidí je opravdu cílem jejich cesty, či se mýlí. Chvíli si byl jistý, že tomu tak opravdu je, pak zaváhal, poté opět sám sebe utvrzoval. Když podrobně prozkoumal cíl, který popisovala legenda v mapě, byl si stoprocentně jist.
Cíl cesty pečlivě označil a přešťastný se vrací na místo setkání se svými bratry. Nemůže se dočkat, až jim oznámí, že je to on, kdo objevil bájný "klitoris".
Žádné komentáře:
Okomentovat