ČLOVĚK OBSLUHUJÍCÍ VÝTAH

"Kam pojedeme, pane?" ptá se liftboy právě vstupujícího muže jménem K. do výtahu.

"Mám střešní apartmá, tak tedy nahoru." odpovídá pohrdavým tónem K.

"Opravdu pane," podívá se nedůvěřivě liftboy na K., ,,a co Vaše čtyři opuštěné děti, tři exmanželky a ta mrtvola v kufru Vašeho auta?"

"No dovolte, jak to se mnou mluvíte a odkud máte tyto informace," ptá se jej překvapeně K., ,,chcete mě snad vydírat?"

"Tyto praktiky už dávno přestaly fungovat, pane!"

"Co ode mě teda chceš, parchante?" křičí K. na obsluhu výtahu.

"Nic, jen se Vás ptám, kam pojedeme?"

"Hele, ty jeden pikolíku, víš, kdo já jsem!

"Ano pane, jste lhář, nevěrník, a vrah!"

V tom K. vytáhne z pravé vnitřní strany svého saka zbraň a střelí pikolíka přímo mezi oči. Ten se okamžitě sesune mrtvý k zemi.

"A máš to, ty hajzle!"

Muž K. opouští kabinu a přivolává si s naprostým klidem vedlejší výtah.

"Kam pojedeme, pane K.?" zeptá se z výtahu naprosto stejný pikolík, kterého před chvílí střelil mezi oči.

"To jsi ze mě děláte srandu," máchá nechápavě rukama K., ,,to je nějaká skrytá kamera?"

K. se opět chystá po pikolíkovi vystřelit, když v tom se mu rozklepají ruce a vše si uvědomí."

"Pojedeme dolů!" odpovídá s pláčem muž K.   

"Neplačte pane, peklo existuje pouze v pozemském životě," informuje muže pikolík, ,,po smrti už je vždy jen cesta do nebe, i když jste vystřelil na Boha!"

ZÁZRAK VE 3.C

1/
 
Uznávaný vědec, profesor Šilhavý, spolupracující s Ministerstvem školství, se celoživotně věnuje výzkumu, jakým způsobem efektivně motivovat žáky k lepším studijním výsledkům. 

K přelomovému objevu dospěl před rokem ve fitness centru. Lékaři mu tenkrát doporučili pravidelná cvičení z důvodu jeho sedavého zaměstnání. Všimnul si opakujícího se úkazu. Kdykoliv do upocené tělocvičny vstoupí krásná žena, všichni muži provádí cviky na maximum, přidávají si větší a větší váhy a ukazují na obdiv svou sílu, dokonce i rozklepané muší váhy si sem tam to půlkilo přidají. 

Na základě těchto poznatků profesor Šilhavý vypracoval projekt, který musí splňovat alespoň jednu fyzicky i rozumově dechberoucí spolužačku ve třídě. Pod vedením profesora bylo vybráno prvních deset dívek, které od nového školního roku nastoupí jako nové spolužačky do třetích ročníků českých a moravských gymnázií.

2/ 

V den, kdy učitel chemie Přádovský poprvé představoval třídě 3.C jejich novou spolužačku Lauru, bylo hrobové ticho. Miloš šťouchl loktem do spolužáka Davida se slovy: "Čum, tak ta je moje!" 

David, vtipálek třídy se postavil a upozornil učitele Přádovského, že Miloš má nemravné poznámky na novou spolužačku, tudíž by byl rád přesazen, kupříkladu k Lauře. Profesor Přádovský, sám značně novou studentkou ohromen, pobídl Lauru, aby si prozatím sedla k tiché rybce Janě, načež si oba dva vtipálky vyzkoušel z halogenderivátů.

O přestávce se sešly do té doby samozvané "Top 3 krásky" třídy na záchodcích. 

"Tak co říkáte na tu novou?" ptá se Jarmila opatrně svých spolužaček.

"Vypadá na pěknou krávu," hodnotí Lauru Monika, ,,a co to má proboha za krátkou sukni, tu bych si do školy kvůli těm našim blbečkům nevzala."

"Maximálně jen kvůli tomu motorkáři Maxovi ze čtvrťáku." dodává Monika s naivním úsměvem.

"Přesně, hlavně Miloš s Davidem po ní děsně jedou," informuje Zuzana své sestry, ,,holky, pojďme se s ní seznámit, ať ví, s kým má tu čest."

Laura mezitím sedí ladně "noha přes nohu" ve své ultrakrátké sukni ve třídě, jí banán a přepisuje si rozvrh. Občas si prohrábne vlasy a ukáže tak svou krásnou štíhlou šíji. Většina kluků včetně Miloše i Davida ji stydlivě pozorují. 

"Ty vole, to jsou kozy," rozplývá se nad Laurou Miloš, ,,to je jiné kafe, než ty naše trubky ze třídy!"

Učitel Přádovský je zcela unesen novou studentkou. Ihned po příchodu do kabinetu píše smsku svým dvěma kolegům tělocvikářům, kteří jsou právě na turistickém výletě: "Pánové, raději se ani nevracejte. Ve škole máme nové mladé maso. Tahle se s Katkou ze 4.A nemůže rovnat. Vidím to na 2 až 3 roky nepodmíněně. :-D" 

3/

"Opravdu to funguje, až na jeden podstatný problém." dozvídá se ve čtvrtletní zprávě zklamaný profesor Šilhavý od třídní učitelky 3.C.

...

"Studenti se snaží nové spolužačce zalíbit, polepšili si známky ve všech předmětech, a co se upravenosti týče, ta se celkově  zlepšila. I takové čuně, jakým je Karel Hromádka šel do sebe, nohy už mu nesmrdí a vypadá to, že konečně objevil tajemství šampónu. Studentky si naopak drží stále stejný průměr známek. Evidentně došlo k nárůstu nových vztahů. Jelikož se každá chtěla vyrovnat krásou nové spolužačce, zapracovaly na sobě a následné změny využili ti aktivnější ze studentů. 

Negativní vliv to má ovšem na samotnou Lauru. Z tolika chvály na její osobu a neustálému dotírání jejich spolužáků došlo ke změnám v jejím chování. Není se čemu divit. Každý den milostné dopisy na lavici, 15 zamilovaných anonymních smsek denně, jedna dokonce i od učitele Přádovského a 3 výhružné anonymy od žárlivých spolužaček. 

Průměr Lauřiných známek dosáhl výše 4,22. Vysokou školu dle posledních informací v plánu nemá, jelikož se našla v největším frajerovi ve škole a to v motorkáři Maxovi, který rozumem příliš neoplývá, za to ji ale do školy vozí na motorce.

Naposledy odcházela ze školy během hodiny křičíc na své okolí, že jí jsou nějaké pokusy u prdele. Pan učitel Přádovský již ve škole neučí, ukončil pracovní poměr a od ledna pracuje jako manažer v Mekáči."

Profesor Šilhavý se o několik měsíců poté k učiteli Přádovskému připojil.  

"TŘI OŘÍŠKY" TAK TROCHU JINAK

1/

Úterý ráno. Den, který by se nijak nelišil od těch ostatních v Jakubově životě. Již dvacet let vstává přesně v 6.35 středoevropského času. K snídani si připraví cornflakes s trochou mléka a zaběhne si obvyklou trasu v okolí své čtvrti. Poté se převlékne a odjíždí do práce, kterou má velice rád, ale léta trávená ředitelováním a přednášením historie na gymnáziu přece jen život částečně zevšední. Jediným zpestřením je večerní psaní povídek, které si však schovává do šuplíku.

Toho dne se ovšem Jakubův život odvíjel nečekaně odlišně. Zaspal a nestihnul tak své tradiční ranní zvyky, což ho lehce vyvedlo z míry. Cestou na tramvaj, která v tu dobu byla nejrychlejší volbou cestování po městě, nadával na nečekané noční výpadky elektřiny, tudíž se mu čas na budíku vynuloval a baterie v mobilu nestihla nasát dostatek energie. Na předposlední zastávce nastoupil vyšší počet lidí. Jakub, slušně vychovaný, dodržující nepsaná pravidla, přenechal své místo šedivé babičce s francouzskou holí a košíkem plným nákupu z místního farmářského trhu. Za dobrý skutek byl Jakub odměněn nečekaným dárkem. Babička vytáhla z košíku tři oříšky s poděkováním a přáním, nechť se jeho sny stanou skutečností.

Když Jakub vcházel do své kanceláře, stále se usmíval. Představoval si, že by mu oříšky opravdu splnily jeho tři přání, podobně jako v pohádce o Popelce. S prvními šaty mladého lukostřelce by se ještě svým způsobem vyrovnal, ale vidina sebe sama ve svatebních šatech s vlečkou, nenechala jeho koutky klidné. 

Přestože byl Jakub už dospělý, každý muž zůstává po celý život svým způsobem věčným dítětem a dobyvatelem neznámého. Přesně věděl, jaká přání by měla být vyslyšena. Jako celoživotní romantik, snílek a milovník historie by rád na chvíli zažil různé historické události, či potkal konkrétní osoby.

 

Jakub si v tu chvíli připadal trochu jako blázen. I když věděl, že je v místnosti sám, pozorně se rozhlédl a hodil jeden ze tří oříšků za záda. Jakmile se oříšek dotknul podlahy, uslyšel tiché zacinkání.

2/

Když otevřel oči, stál v němém úžasu. Objevil se na místě, o jehož určení prozatím nechtěl ani tipovat. Na sobě měl plátěné tmavé kalhoty a košili s vestou. Stál kdesi na bahnité cestě a cítil neskutečný pach z místního tržiště. Kolem probíhaly krysy a potulní psi si pochutnávali na zrovna vyhozených odpadcích z okna protějšího domu. Když přišel blíže k jednomu z prodejců, zaslechl francouzštinu. Stále nemohl uvěřit, že oříšek opravdu splnil jeho přání. Pokud neblouzní, tak se právě nyní nachází v renesanční Paříži, v době jeho nejoblíbenějšího básníka Francoise Villona. 

Jakub prochází pařížskou ulicí s názvem Rue Mouffetard a stále nevěří svým očím. Kypré, ale přesto  krásné ženy s plnými ňadry Jakuba zvou do postranních uliček lásky za pouhé dva franky, čehož Jakub dvakrát využije. Ukáže se, že jeho vesta nabízí dostatečnou sumu peněz, tudíž Jakub nemůže vynechat návštěvu místní krčmy.  

Zrovna když chce do jedné vejít, srazí se ve dveřích s mužem, kterého vyhazují kvůli nedostatku financí a rvačce. Jakub nadšený z místa, kde se právě nachází, útratu za muže zaplatí a pozve jej na džbán dobrého červeného vína. Jako učitel dějepisu po čase ve svém hostu pozná toho, za kterým ho kouzelný oříšek poslal. Ano, právě sedí u stolu se světoznámým Villonem. 

"Užívej života tak, jak jen to nejvíce lze. Piš, cokoliv Tě napadne. Vážné paroduj, ale nezapomínej na důležitost hloubky prožitku. Využij té chvilky smutku, například při kocovině, či těsně po sexu, ale zároveň nezapomínej na skvělé dary tohoto světa," přednáší opile Villon Jakubovi, jenž hltá každé jeho slovo, ,,díky za pozvání, nohy mne vedou dnešním večerem dál."

V tom se ozve tiché zacinkaní. 

Když Jakub otevře oči, nachází se opět ve své ředitelské kanceláři. Kroutí nad právě prožitou situací hlavou a přemýšlí, zda se nezbláznil. Na stole vidí ještě dva oříšky, neváhá a s nadšením hází druhý oříšek za sebe. "Cink, cink!" ozve se.

3/

Jakub stojí tentokráte ve fraku. Na nohou má naleštěné černé boty a na hlavě elegantní klobouk, který si prohlíží bezmála 5 minut. Dle názvu ulice Úzká a dobovým automobilům si troufne i bez kalendáře tvrdit, že dnešním dnem je určitě pátek. Ano, je tomu opravdu tak a na původně klidnou pražskou ulici na Vinohradech se pomalu začínají sjíždět automobily. Z prvního vychází T. G. Masaryk se synem, z druhého vozu Edvard Beneš, z dalších Eduard Bass s Karlem Poláčkem, dokonce i žurnalista Ferdinand Peroutka přijel. Není o tom pochyb, Jakub se ocitnul v době první republiky a to na srazu takzvaných "pátečníků", který pořádali ve své vile bratři Čapkové, vždy v pátek a s účastí nejvyšší intelektuální sféry té doby. Edvard Beneš pokyne Jakubovi a pozve jej vřele do společnosti. 

Během kávy a moučníku se Jakub postupně seznámí se všemi hosty. Diskutují o současných problémech, o umění a ženách. "Každá doba má svá opakující se pravidla, jen v jiném designu." napadne Jakuba, když si v mysli srovnává dobu roku 1928 a rok 2025, ve kterém Jakub žije. Zážitkům toho dne Jakub stále nemůže uvěřit a jde si pro další skleničku whisky k minibaru, u něhož nestojí nikdo jiný, než sám president Masaryk popíjející sodu. 

"Jakube, působíte na mne jako velice inteligentní člověk. Jen poctivou prací a s velkou pílí dosáhnete svého cíle. Pokud vaše práce zaujme nebo pomůže alespoň jednomu člověku v Československu, můžete být na sebe pyšný." promlouvá Masaryk k Jakubovi. 

"Na baru s Masarykem," řekne si Jakub v duchu, ,,to byl vždy můj sen!"

Ozve se tiché zacinkání a náš hrdina se opět navrátí do své kanceláře. Zapálí si cigaretu a přemýšlí, kam se vypraví s pomocí třetího oříšku. 

"Faraoni a pyramidy? Atentát na Kennedyho? Buddha, nebo snad Ježíš? Budoucnost, tu raději ne." přemýšlí nad další cestou Jakub. V tom dostane nápad, nadechne se a hází třetí oříšek za sebe. 

4/
 

Když se na sebe podívá tentokrát, má oblečeny riflové kraťasy, žluté tílko s nápisem "botas" a na nohou sandály. Je rád, že je večer, protože si v tomto outfitu připadá docela komicky. Vstupuje na místní diskotéku. Hudbu záměrně neposlouchá. V rohu sedí trojice mladých dívek kolem šestnácti. Jakub se zaměří na blondýnu v riflích a  bílé "hippies" halence. Všechny dívky kouří a popíjejí levné červené víno. K blondýně se blíží frajírek v zelené košili s černými vlnitými vlasy lehce pod ramena. Jakub kouká, jak se frajírek s blondýnou seznamuje a jak se smějí. Pak se ozve poslední, tiché cinknutí. Rok 1980 je pryč.

Jakub si vždy přál vidět ten moment, kdy se jeho rodiče poprvé seznámili. 

5/

Cestou taxíkem z práce domů si vše pečlivě sepisuje, aby na nic nezapomněl a mohl tak zážitky použít do své nové povídky. Když přijde domů, zapálí si cigaretu a zavolá své matce. 

"Zase jsi začal kouřit, Jakube, víš, že to není zdravé." připomene mu hned na úvod video hovoru Jakubova matka. 

"Jasně mami, Ty jsi přece cigaretu nikdy neměla, viď?"

ZE VŠECH BARŮ NA SVĚTĚ SI ONA MUSELA VYBRAT TEN MŮJ

Ukázka z I. kapitoly připravované hořkoúsměvné novely. Hlavní postava advokát Lucky (pracovní název). Příběh Luckyho od doby, kdy má 25 let až do jeho padesátin. Panta rei.

 

1)

Páteční večer skončil. Lucky zrovna vychází ze svého oblíbeného baru vstříc sobotnímu opilému ránu. Jeho zadaní přátelé odešli již dávno „poslušně“ domů za svými polovičkami, zatímco Ti zbylí, kteří jsou svobodní a nuceně divocí, po několika neúspěšných pokusech zcela rozumně usoudili, že v 5 ráno se již s nikým neseznámí. Naplněni samotou a kebabem zklamaně odjeli taxíky ke svým toaletním mísám, které jim budou dělat ne zcela milou společnost po zbytek dne. V průběhu dne Luckymu napíší „výhrůžné“ smsky, pomocí nichž ho posílají paradoxně do hajzlu a již nikdy více s ním nepůjdou na skleničku. Lucky však nepatří k těm, kteří odcházejí z baru či z klubu sami. Lucky se řídí několikráte potvrzeným citátem ze svého oblíbeného amerického seriálu Californication: „Raději ráno plné rozpaků, než noc plná samoty. “ V tomto případě lze ráno za večer samozřejmě prohodit.

Společnost mu dělá mladá usměvavá žena. Těžko v tuto chvíli říci, jestli jí Lucky zaujal svým charismatem, či nějakým (ne)trefným vtipem. V baru se díky vzrůstajícímu počtu objednaných Jamesonů a vzájemným sympatiím několikrát políbili. Lucky jako pravý gentleman nabídnul krásce doprovod k taxíku. Z následné situace  je patrna jejich stoupající vzájemná nervozita. Cestou k taxi procházejí kolem zavřených obchodů s módou, telefony, parfémy a pobočkami bank. 

„Tuhle ulici by měli přejmenovat na ulici Materialistů.“ prohodí Lucky a nenápadně se jí koukne na zadek.

Jediní, kdo v tu dobu pracují, jsou neúnavní Asiaté a Arabové nabízející nejrůznější pochoutky připravené na 3 dny přepáleném oleji. 

„Dáme si smažák?“ ptá se Luckyho jeho hladový blonďatý doprovod. 

„Dáme si snídani u mě.“ odpoví pohotově Lucky. 

Lucky se totiž naučil jednu důležitou věc. Kdykoliv měl zájem o pěknou ženu, nikdy jí nepokládal otázky, u kterých se dotyčná musí rozhodnout. Snaží se mluvit přímo a bez zbytečných okolků. Prý je to o mnoho lepší způsob, žena pak nemá moc šancí přemýšlet, jestli odpoví ano, či ne. 

„Jasně.“ odpověděla blondýna a vypnula si svůj nový dotykový telefon.

2)

„Doufám, že jsem vynesl koš, než jsem šel do baru,“ ptá se sám sebe Lucky, když otvírá domovní dveře k jeho bytu, „jinak tam bude smrad jako v prdeli!“ 

Bytem se ovšem line příjemná vůně. Když se Lucky vrátí do kuchyně, blondýna sedí na barové židli a jí jablko. 

 

„Vidím, že snídani už chystat nemusím?“ zkonstatuje hostitel.

Blondýna mu hodí nakousnuté jablko a pomalu si sundává tílko.

„Jestli si chceš dát sprchu, tak je hned naproti těmto dveřím.“ ukazuje jí Lucky a pomalu si rozepíná košili. 

„Ale já s Tebou do sprchy nejdu.“ namítá blondýna a usmívá se. 

„Však já taky ne.“ odpoví pohotově Lucky a vytahuje z police gramofonovou desku The Doors. 

„Máš ráda Morrisona?“ Lucky si tak nenápadně testuje nově příchozí společnost, nejčastěji dle hudby. 

Pokud mu někdo odpoví, že poslouchá Kabáty nebo Landu, většinou rozhovor rychle a slušně ukončí. V baru se o blondýně pouze dozvěděl, že se jmenuje Nikol, studuje estetiku ve třetím ročníku na filozofické fakultě, občas si chodí zaběhat do městského parku a chtěla by být novinářkou, což prý asi nebude, protože často píše gramatické chyby. 

„Tak to asi nebudeš ani estetička, když píšeš s chybami, to taky není moc estetické?“ zeptal se jí Lucky. 

„No, aspoň jsi upřímný, ostatní chlapi by mi hned doporučili nějaké své vymyšlené známé v novinách, kterým bych mohla poslat svou práci, jen aby mě sbalili.“ dodává blondýna s úsměvem překvapenému Luckymu.

„Morrisona neposlouchám, je na mě moc vážnej, nemáš něco od Madonny?“ 

„Nemám, ani Like a virgin.“ říká zklamaně Lucky a pouští Love me two times, baby.

„Krásnej právník, co poslouchá „Doorsy“, ty asi nebudeš dobrej právník, nevypadáš nudně, ani se tak neoblíkáš.“ říká blondýna Luckymu a mezitím dvakrát sklouzne pohledem na jeho rozkrok. 

„Někdo přece musí vylepšovat dojem o nás právnících, tak to zbylo na mě.“ drze oponuje a kouká se jí přímo do očí, i když ho v tuto chvíli více zajímá její černá podprsenka. 

„Jsi sladkej, dáme teda tu vanu?“ mění rychle názor blondýna a minisukně jí sklouzne po dlouhých opálených nohách. 

„Dáme, Madonno.“ odpovídá Lucky s lehkým úsměvem na tváři a je mile potěšen, že slečna umí sladit barvu podprsenky s kalhotkami. 

Krása je v detailech.

3)

Když se Lucky po pár hodinách probudí sám nahý na gauči v obývacím pokoji, zapálí si cigaretu, rozhlíží se unaveně po pokoji a na zemi vidí 3 otevřené obaly od kondomů. 

„Tak jsem si zase vrznul, díky Bohu za těch 5 let studia na fakultě.“ usmívá se a klepne popel do jednoho z obalů. 

„Být instalatér, tak by na mě doma čekalo jen to jabko.“ zkonstatoval situaci Lucky. 

Načež si ihned uvědomí, že je z něho povrchní hulvát a tudíž se všem instalatérům omlouvá a v závěru zmiňuje, že si jejich práce neskutečně váží. Lámaně vstane z gauče a kolem pasu si uváže košili. Na dveřích si všimne visícího vzkazu: „Celkem to šlo právníčku, příště by jsi mohl přijít poslouchat Madonnu ke mně, zavolej mi, Niki.“ 

„No jo Niki, novinářka z Tebe fakt nebude.“ usmívá se a kroutí hlavou nad slovním patvarem „by jsi.“ 

Odlepí vzkaz ze dveří, posbírá jím 3 pohozené kondomy z podlahy a vyhodí jej do svého nového odpadkového koše z IKEA.

„Kdybych ty telefonní čísla nevyhazoval, mohl bych vytvořit nové Zlaté stránky všech pěkných holek ve městě.“ zkonstatuje nadneseně Lucky. 

ŠKOLA SEXU

1/

Ze čtvrtečních večerů v hospůdce U Čerta se během let stalo tradiční setkání čtyř společných kamarádů. Ajťák Mirek, přicházející s pravidelným zpožděním, ironický právník Radek, malíř pokojů Martin a učitel na základní škole Lukáš. Společnost jim dělají elegantně natočené Plzně a dozlatova upečená žebra. 

"Kde je zase ten Mirek," ptá se s pohledem na hodinky učitel Lukáš svých přátel, ,,ještěže už u sebe nenosí žákovskou, udělil bych mu důtku třídního učitele, hergot."

"Ajťáci mají hold svůj svět," dodává malíř Martin, ,, je načase mu zmalovat prdel!"

"Jako právník bych mu ..." nedokončí svou větu Radek, protože je vyrušen právě přicházejícím Mirkem.

"Sorry buzici, spadl nám server, tak si něco přejte," vysvětluje své zpoždění Mirek, ,,příště už dorazím fakt včas!" 

"Tak co, taky Vám přišel do schránky leták s tou letní školou sexu," ptá se osazenstva Mirek, dávající si svůj kabát na věšák, ,,Linda nás tam chtěla přihlásit, tak jsem jí řekl, co si o té blbosti myslím!"

"Třeba bys konečně pořádně zasunul Mirku a nemusel platit ty nehorázný prachy za porno!" odpovídá pobaveně právník Radek. 

"Jasně, pane patnáct let šťastně ženatej!" usadí ho Mirek. 

"Pánové, dcera právě dočetla Harryho Pottera, jak vyšiluje v té škole v Bradavicích," informuje přátelé Martin, ,,tahle škola se bude jmenovat jak, Bradavky?"

"Jo, a ředitelem bude profesor Bumbal Rosenberg a učitelkou kuřby Dolly Buster!" přidává další narážku Radek. 

"Lukáši, dokážeš si jako učitel představit, že bys zůstal po škole," směje se Martin, ,,jen si to představte, přijdete do třídy a Paula Wild ti řekne, že na lavicích zůstanou jen penály a vaše manželky!" 

"Tak takový doučko bych bral!" dodává Radek. 

"Jak to tak slyším pánové, tak tam pošleme přihlášku," plánuje Martin, ,,jen jsem zvědavý, co budou obnášet domácí úkoly."  

"No myslím, že důtky se v téhle škole vrátí k původnímu významu, co učitelskej!" nadhodí jízlivou otázku Radek.

"Děláte si z toho srandu, ale nedávno jsem četl článek, že jeden ředitel základky hrál v sadomaso filmech, kde rákoskou mlátil mladý holky přes zadek." dodává Lukáš. 

"Tak určitě, to je tak, když se Ti práce stane koníčkem," směje se Radek, ,,jak už se mi několikrát v praxi potvrdilo, očekávám, na jaký flek byl nakonec ten ředitel povýšen!"

"Hele, tak jsem našel tu školu na netu, na úvodce píšou ..." informuje své přátelé Mirek. 

"ŠKOLA SEXU

Jste nespokojeni se svým sexuálním životem?

Dělá Vám potíže uspokojit partnera/ku?

Máte zábrany promluvit si o svých představách.

Škola sexu je zde právě pro Vás!

Osm víkendových kurzů za skvělou cenu 3 800 Kč. "

"Počkej, opravdu chtějí za tuhle pitomost skoro čtyři tácy," nechápavě kroutí hlavou Radek, ,,snad si bláhově nemyslí, že mi za dva měsíce keců "upgrejdují" toho mého misionáře?" 

"A co jsi čekal Radku, že jsi tam za tři stovky zašukáš?" ptá se jej Martin. 

"Kdo tam půjde se starou, je pro mě buzik." pobaví všechny u stolu Radek.

"Přesně tak," doplňuje Mirek, ,,šest piv mě vyjde na dvě stovky a za ty si Linda večer užije možná i půl hodiny jebačky a zbytek si odložím na novou grafickou kartu."  

"Mirkova škola sexu za dvě kila," glosuje myšlenku Martin.

2/

Za měsíc se přátelé setkají společně i s jejich manželkami na pro ně nezvyklém místě. Manželky gentlemansky pustí do dveří. Za katedrou sedí padesátiletá sexuoložka a psycholožka Ondráková.

"Tak jdeme na to buzici!" špitne stydlivě Radek svým přátelům a sedá si za lavici.

RÁDOBY MODERNÍ LOVESTORY

1/

Oliver vybíhá schody ke svému bytu, jak nejrychleji může. Ve třetím patře zbrkle zakopne a narazí si koleno. Kulhavě pokračuje dál. Otevírá dveře, vyzouvá si boty a odhazuje je nevděčně do rohu, i když je koupil teprve před dvěma dny. Zapíná svůj notebook a s nedočkavostí dítěte zadává heslo ke svému mailovému účtu. 

"ZPRÁVA OD NÍ!" s nadšením otevírá mail a pečlivě čte každé z jejich slov, na která se tak těšil.

kristina31@gmail.com

Ahoj Olivere.

Tvůj minulý mail mě moc potěšil a pobavil. Opravdu jsi vtipný, takže se nemusíš bát, že bys mě nudil. Dnes je to v práci blázinec. Dokončujeme reklamu pro mobilního operátora, takže všichni vyšilují, včetně mě. Musela jsem se podívat na náš první mail a měl jsi pravdu, fakt si píšeme čtvrtý měsíc. Utíká to rychle. O víkendu se chystám za rodiči a s kamarádkami ze střední máme v plánu babský pokec. Zřejmě se jim zmíním i o Tobě. Už slyším Sandru, jak mně bude přednášet o úchylech a stalkingu. :-) Jaké máš Ty plány na víkend? Musím se vrátit k práci. Těším se na Tvůj mail. Užij si víkend. K.

Oliver dočetl mail od Kristiny a zapaluje si cigaretu. S dětským úsměvem se chystá Kristině odepsat a vzpomíná, jak mu před čtyřmi měsíci omylem poslala mail, který byl původně adresován reklamačnímu oddělení obchodu Saint Oliver. Reklamace byla tak vtipně napsaná, že jí Oliver prostě musel odepsat zprávu o jejím omylu a od té doby si píší prakticky denně. I když se nikdy neviděli, oběma jim připadá, jakoby se znali léta, což si několikrát potvrdili. Domluvili se, že si nepošlou ani svoje fotky a kontakt nechají jen v rámci mailů. Z prvotního vykání rychle přešli k osobnímu psaní svých zábavných, ale i smutných zážitků.

Ahoj Kristino,

díky za pochvalu. Právě jsem dorazil z práce. Uvažuju, že zajdu do fitka, ale jak už jsi během našeho psaní poznala, někdy to fitko nahradím knížkou, nebo vařením. Během oběda jsem si skočil do knihkupectví a koupil novou kuchařku od Pohlreicha. Vzpomněl jsem si na jeden z Tvých mailů, kdy jsi ho označila jako "plešatého sprosťáka", ale mě to jeho vaření fakt baví. Jinak víkend budu mít pracovní. Čekají mě hory smluv, které musím projít. Co o mně povíš kamarádkám? :-D Přiznám se, že já už jsem přátelům o Tobě řekl. Smáli se, jestli nejsi náhodou ve skutečnosti chlap, když si tolik rozumíme. Díky za mail, pěkný víkend a pozdravuj Sandru. O.

Odsunul se od stolu a podíval se na tašku do fitka a na novou kuchařku. 

"No nic, jde se na to," říká si Oliver, ,,vaření je taky makačka!"

2/

Víkend tráví Oliver pracovně, přesně tak, jak psal Kristině. Občas koukne do mailové schránky, ale kromě spamů a reklam, ani jedna zpráva od ní.  

"No, teď je na řadě s psaním ona, nebudu ji bombardovat dalším mailem, nakonec budu fakt vypadat jako stalker," přemýšlí, ,,napíšu alespoň koncept dopředu a v pondělí jí to ofiko pošlu."

Milá Kristino,

jak dopadl víkend? Bav ...

1 nepřečtený email od:  kristina31@gmail.com

Oliverovi vyjede oznámení na postranní liště, které rychle otevře.

Drahý Olivere, 

vím, že píšu pozdě večer. Určitě koukáš do smluv a kouříš jednu Camelku za druhou, co? Sedím s kamarádkami v baru. Bavím se, ale vzpomněla jsem si na Tebe a musela Ti napsat. Přisedli si k nám nějací chlápci. Holky už s nimi tančí, ale zřejmě si nedokážu tak dobře pokecat s ostatními, jako s Tebou. Vryl ses mi do myšlenek. ;-) Vím, že jsme si slíbili, že si budeme jen psát, ale chci Tě vidět. Až se vrátím do Prahy, zajdeme na víno? P. S. mají tady opravdu výborné jihoamerické Chardonnay, určitě by Ti taky chutnalo. Pokud by ses nechtěl sejít, pochopím to. K.

Oliver vymaže těch již pár napsaných slov a přemýšlí, co Kristině odepsat.

 

"Sakra, vím, že si s ní rozumím, ale co když nebude můj typ," zvažuje odpověď Oliver, ,,risknu to, i kdyby měla sto kilo!"

V odpovědi jí Oliver píše, že souhlasí a naplánuje setkání v pondělí v sedm v Café Anděl, které oba dva znají. 

"Jak se poznáme, sakra?" ptá se sám sebe Oliver.

Oliver píše s tlukotem v srdci závěr mailu: ,,Dám - rezervaci - na - stůl - u - okna. - Budu - se - těšit. - O."

3/

Oliver vždy chodí  na schůzky o pár minut předem. Dnešek není výjimkou. Objednává si jemně perlivou vodu a nervózně poklepává pravou nohou. V tramvaji i cestou do kavárny se na něj usmálo pár dívek, což ho utvrdilo, že dnes vypadá dobře.

"Hlavně se narovnej, sakra," říká si v duchu, ,,a na začátek žádný kafe, určitě se mi zase budou klepat ruce!"

"Devatenáct deset, dává si na čas," koukne na hodinky a pokračuje dále v myšlenkách, ,,dneska tady prošlo tolik holek, jako za celou dobu, co tady chodím, sakra!"

Lidé u okolních stolků začínají Olivera nenápadně sledovat. 

"Tak ta dneska nepřijde!" s úsměvem špitne mladík od protějšího stolu své přítelkyni.
"Nech toho, vždyť je to fešák," odpovídá přítelkyně mladíkovi, ,,ta určitě přijde!"
"Jak jako fešák?" zeptá se mladík rozhořčeně a pošle Oliverovi vysmívavý pohled.

Když se Oliver v 19.15 naposledy podívá na hodinky, převrhne skleničku s vodou. Shýbá se pro spadlou sklenici pod stůl, když v tom nad sebou uvidí tu nekrásnější ženu, jakou kdy viděl.

"Ahoj." řekne nesměle Oliver. 
"Ahoj." s úsměvem odpoví Kristina.

PROFÍCI Z GOOGLU

Každý ve svém okolí známe nějakého profíka z Googlu. Buďto jím jste právě Vy, nebo máte alespoň jednoho takového uloženého v telefonu, i když jich bude patrně více.  

Profíci z Googlu se dají rozdělit do dvou základních kategorií. První jsou ti, kteří ač nemají obor vystudován, nebo v oboru nepracují, pomocí vyhledávače rozlousknou jakýkoliv problém a své okolí o nově nabyté vědomosti rádi informují. 

Druhá kategorie profíků je jakýsi upgrade první skupiny, ovšem ti si chtějí své jednoduše vyhledané informace vyzkoušet v praxi. Takovým typem profíka z Google druhé kategorie je i třicetiletý státní úředník David. Díky video receptům se naučil slušně amatérsky vařit, sepsal svým přátelům již několik kupních smluv, žel často neplatných a neúspěšně diagnostikoval sám sobě i přátelům rakovinu varlat, plané neštovice a dokonce i schizofrenii. 

David se sešel se svými kolegy z práce, Tomášem a Lenkou, v jejich oblíbeném italském bistru.

"Zítra budu poprvé připravovat konfitovaná kachní stehna!" sděluje s nadšením David svým přátelům.

"Vždyť na to nemáš tu speciální konfitovací troubu!" odpoví mu Tomáš.

"Tome, ty jsi přece nikdy nevařil, jak to můžeš vědět?" ptá se jej nechápavě David.

"Četl jsem to na Googlu," vysvětluje mu Tomáš, ,,Pohlreich to někde vařil a já nevěděl co je to konfit!"

"Serte na klenfity z kachny," vmísí se do rozhovoru Lenka, ,,já byla včera na rande a on mi ještě neodepsal!"

"Hoď se do pohody, četl jsem, že chlap má odepsat ženské v rozmezí od 48 do 72 hodin," rozumuje svobodný mládenec David, ,,prej je pak ženská napjatá a chlap jí tak dává najevo lehký nezájem, na kterým si vy ženský ujíždíte, ne?"

 "Tak snad ještě odepíše!" ujišťuje Lenka sama sebe.

"Dneska dávají na dvojce film 2001: Vesmírná Odysea!" oznamuje Tomáš jeho večerní program. 

"Ano, to je Kubrickův film, nadčasový, ale celé zpracování na mě působí  intelektuálně," popisuje film David, ,,ale ještě jsem to neviděl, tak to dneska pustím!" 

"Omlouvám se za vyrušení, zde je vaše polévka Minestrone, cuketové risotto a parmazánové gnoči!" seznamuje číšník skupinku přátel s jejich objednávkou.

"Tak snad jsme v italském bistru, ne," promlouvá kuchař z internetu David po odchodu číšníka, ,,to nejsou žádné gnoči, ale ňoky!"

"No, taky jsem se lekl, jak to řekl!" souhlasně přikyvuje Tomáš. 

"Jak to vypadá s tím barákem Tome?" ptá se Lenka kolegy u večeře.

"Už mám kupce, za právníkem s tím ale nejdu," informuje s nadšením Lenku, ,,stáhnul jsem si smlouvu z netu!"

"Použil jsi tu, jak jsem Ti na ni poslal odkaz?" ptá se jej David.     

"Jasně, pročetl jsem si ji a zdála se mi oukej," s úsměvem odpovídá Tomáš, ,,kupci neprotestovali, tak jsem ušetřil nějaký ten tácek!"

"Přesně tak, dneska je na webu všechno," oznamuje Lenka, ,,některé služby časem zmizí a ušetříme tím dost peněz!

"Co si člověk neudělá sám ...!" dodává Tomáš.

"Souhlasím, jak Vám chutná dnešní večeře," ptá se kolegů David, ,,u mě teda nic moc, uvařil bych to lépe!"

 "Příště prostě přijdete na večeři ke mně," navrhuje David, ,,a připomeňtě mi, že Vám mám ukázat tu operaci srdce na YouTube!"

"Kdybys mi raději poradil co na má bolavá záda," stěžuje si Lenka, ,,k doktorovi se mi s tím nechce!"

"Vydrž Leni, hodím to do Googlu v mobilu!" nadšeně vyhledává David. 

Co myslíte, vyzkouší si někdy David i operaci srdce, nebo ji raději přenechá profíkům?