ZE VŠECH BARŮ NA SVĚTĚ SI ONA MUSELA VYBRAT TEN MŮJ

Ukázka z I. kapitoly připravované hořkoúsměvné novely. Hlavní postava advokát Lucky (pracovní název). Příběh Luckyho od doby, kdy má 25 let až do jeho padesátin. Panta rei.

 

1)

Páteční večer skončil. Lucky zrovna vychází ze svého oblíbeného baru vstříc sobotnímu opilému ránu. Jeho zadaní přátelé odešli již dávno „poslušně“ domů za svými polovičkami, zatímco Ti zbylí, kteří jsou svobodní a nuceně divocí, po několika neúspěšných pokusech zcela rozumně usoudili, že v 5 ráno se již s nikým neseznámí. Naplněni samotou a kebabem zklamaně odjeli taxíky ke svým toaletním mísám, které jim budou dělat ne zcela milou společnost po zbytek dne. V průběhu dne Luckymu napíší „výhrůžné“ smsky, pomocí nichž ho posílají paradoxně do hajzlu a již nikdy více s ním nepůjdou na skleničku. Lucky však nepatří k těm, kteří odcházejí z baru či z klubu sami. Lucky se řídí několikráte potvrzeným citátem ze svého oblíbeného amerického seriálu Californication: „Raději ráno plné rozpaků, než noc plná samoty. “ V tomto případě lze ráno za večer samozřejmě prohodit.

Společnost mu dělá mladá usměvavá žena. Těžko v tuto chvíli říci, jestli jí Lucky zaujal svým charismatem, či nějakým (ne)trefným vtipem. V baru se díky vzrůstajícímu počtu objednaných Jamesonů a vzájemným sympatiím několikrát políbili. Lucky jako pravý gentleman nabídnul krásce doprovod k taxíku. Z následné situace  je patrna jejich stoupající vzájemná nervozita. Cestou k taxi procházejí kolem zavřených obchodů s módou, telefony, parfémy a pobočkami bank. 

„Tuhle ulici by měli přejmenovat na ulici Materialistů.“ prohodí Lucky a nenápadně se jí koukne na zadek.

Jediní, kdo v tu dobu pracují, jsou neúnavní Asiaté a Arabové nabízející nejrůznější pochoutky připravené na 3 dny přepáleném oleji. 

„Dáme si smažák?“ ptá se Luckyho jeho hladový blonďatý doprovod. 

„Dáme si snídani u mě.“ odpoví pohotově Lucky. 

Lucky se totiž naučil jednu důležitou věc. Kdykoliv měl zájem o pěknou ženu, nikdy jí nepokládal otázky, u kterých se dotyčná musí rozhodnout. Snaží se mluvit přímo a bez zbytečných okolků. Prý je to o mnoho lepší způsob, žena pak nemá moc šancí přemýšlet, jestli odpoví ano, či ne. 

„Jasně.“ odpověděla blondýna a vypnula si svůj nový dotykový telefon.

2)

„Doufám, že jsem vynesl koš, než jsem šel do baru,“ ptá se sám sebe Lucky, když otvírá domovní dveře k jeho bytu, „jinak tam bude smrad jako v prdeli!“ 

Bytem se ovšem line příjemná vůně. Když se Lucky vrátí do kuchyně, blondýna sedí na barové židli a jí jablko. 

 

„Vidím, že snídani už chystat nemusím?“ zkonstatuje hostitel.

Blondýna mu hodí nakousnuté jablko a pomalu si sundává tílko.

„Jestli si chceš dát sprchu, tak je hned naproti těmto dveřím.“ ukazuje jí Lucky a pomalu si rozepíná košili. 

„Ale já s Tebou do sprchy nejdu.“ namítá blondýna a usmívá se. 

„Však já taky ne.“ odpoví pohotově Lucky a vytahuje z police gramofonovou desku The Doors. 

„Máš ráda Morrisona?“ Lucky si tak nenápadně testuje nově příchozí společnost, nejčastěji dle hudby. 

Pokud mu někdo odpoví, že poslouchá Kabáty nebo Landu, většinou rozhovor rychle a slušně ukončí. V baru se o blondýně pouze dozvěděl, že se jmenuje Nikol, studuje estetiku ve třetím ročníku na filozofické fakultě, občas si chodí zaběhat do městského parku a chtěla by být novinářkou, což prý asi nebude, protože často píše gramatické chyby. 

„Tak to asi nebudeš ani estetička, když píšeš s chybami, to taky není moc estetické?“ zeptal se jí Lucky. 

„No, aspoň jsi upřímný, ostatní chlapi by mi hned doporučili nějaké své vymyšlené známé v novinách, kterým bych mohla poslat svou práci, jen aby mě sbalili.“ dodává blondýna s úsměvem překvapenému Luckymu.

„Morrisona neposlouchám, je na mě moc vážnej, nemáš něco od Madonny?“ 

„Nemám, ani Like a virgin.“ říká zklamaně Lucky a pouští Love me two times, baby.

„Krásnej právník, co poslouchá „Doorsy“, ty asi nebudeš dobrej právník, nevypadáš nudně, ani se tak neoblíkáš.“ říká blondýna Luckymu a mezitím dvakrát sklouzne pohledem na jeho rozkrok. 

„Někdo přece musí vylepšovat dojem o nás právnících, tak to zbylo na mě.“ drze oponuje a kouká se jí přímo do očí, i když ho v tuto chvíli více zajímá její černá podprsenka. 

„Jsi sladkej, dáme teda tu vanu?“ mění rychle názor blondýna a minisukně jí sklouzne po dlouhých opálených nohách. 

„Dáme, Madonno.“ odpovídá Lucky s lehkým úsměvem na tváři a je mile potěšen, že slečna umí sladit barvu podprsenky s kalhotkami. 

Krása je v detailech.

3)

Když se Lucky po pár hodinách probudí sám nahý na gauči v obývacím pokoji, zapálí si cigaretu, rozhlíží se unaveně po pokoji a na zemi vidí 3 otevřené obaly od kondomů. 

„Tak jsem si zase vrznul, díky Bohu za těch 5 let studia na fakultě.“ usmívá se a klepne popel do jednoho z obalů. 

„Být instalatér, tak by na mě doma čekalo jen to jabko.“ zkonstatoval situaci Lucky. 

Načež si ihned uvědomí, že je z něho povrchní hulvát a tudíž se všem instalatérům omlouvá a v závěru zmiňuje, že si jejich práce neskutečně váží. Lámaně vstane z gauče a kolem pasu si uváže košili. Na dveřích si všimne visícího vzkazu: „Celkem to šlo právníčku, příště by jsi mohl přijít poslouchat Madonnu ke mně, zavolej mi, Niki.“ 

„No jo Niki, novinářka z Tebe fakt nebude.“ usmívá se a kroutí hlavou nad slovním patvarem „by jsi.“ 

Odlepí vzkaz ze dveří, posbírá jím 3 pohozené kondomy z podlahy a vyhodí jej do svého nového odpadkového koše z IKEA.

„Kdybych ty telefonní čísla nevyhazoval, mohl bych vytvořit nové Zlaté stránky všech pěkných holek ve městě.“ zkonstatuje nadneseně Lucky.