"TŘI OŘÍŠKY" TAK TROCHU JINAK

1/

Úterý ráno. Den, který by se nijak nelišil od těch ostatních v Jakubově životě. Již dvacet let vstává přesně v 6.35 středoevropského času. K snídani si připraví cornflakes s trochou mléka a zaběhne si obvyklou trasu v okolí své čtvrti. Poté se převlékne a odjíždí do práce, kterou má velice rád, ale léta trávená ředitelováním a přednášením historie na gymnáziu přece jen život částečně zevšední. Jediným zpestřením je večerní psaní povídek, které si však schovává do šuplíku.

Toho dne se ovšem Jakubův život odvíjel nečekaně odlišně. Zaspal a nestihnul tak své tradiční ranní zvyky, což ho lehce vyvedlo z míry. Cestou na tramvaj, která v tu dobu byla nejrychlejší volbou cestování po městě, nadával na nečekané noční výpadky elektřiny, tudíž se mu čas na budíku vynuloval a baterie v mobilu nestihla nasát dostatek energie. Na předposlední zastávce nastoupil vyšší počet lidí. Jakub, slušně vychovaný, dodržující nepsaná pravidla, přenechal své místo šedivé babičce s francouzskou holí a košíkem plným nákupu z místního farmářského trhu. Za dobrý skutek byl Jakub odměněn nečekaným dárkem. Babička vytáhla z košíku tři oříšky s poděkováním a přáním, nechť se jeho sny stanou skutečností.

Když Jakub vcházel do své kanceláře, stále se usmíval. Představoval si, že by mu oříšky opravdu splnily jeho tři přání, podobně jako v pohádce o Popelce. S prvními šaty mladého lukostřelce by se ještě svým způsobem vyrovnal, ale vidina sebe sama ve svatebních šatech s vlečkou, nenechala jeho koutky klidné. 

Přestože byl Jakub už dospělý, každý muž zůstává po celý život svým způsobem věčným dítětem a dobyvatelem neznámého. Přesně věděl, jaká přání by měla být vyslyšena. Jako celoživotní romantik, snílek a milovník historie by rád na chvíli zažil různé historické události, či potkal konkrétní osoby.

 

Jakub si v tu chvíli připadal trochu jako blázen. I když věděl, že je v místnosti sám, pozorně se rozhlédl a hodil jeden ze tří oříšků za záda. Jakmile se oříšek dotknul podlahy, uslyšel tiché zacinkání.

2/

Když otevřel oči, stál v němém úžasu. Objevil se na místě, o jehož určení prozatím nechtěl ani tipovat. Na sobě měl plátěné tmavé kalhoty a košili s vestou. Stál kdesi na bahnité cestě a cítil neskutečný pach z místního tržiště. Kolem probíhaly krysy a potulní psi si pochutnávali na zrovna vyhozených odpadcích z okna protějšího domu. Když přišel blíže k jednomu z prodejců, zaslechl francouzštinu. Stále nemohl uvěřit, že oříšek opravdu splnil jeho přání. Pokud neblouzní, tak se právě nyní nachází v renesanční Paříži, v době jeho nejoblíbenějšího básníka Francoise Villona. 

Jakub prochází pařížskou ulicí s názvem Rue Mouffetard a stále nevěří svým očím. Kypré, ale přesto  krásné ženy s plnými ňadry Jakuba zvou do postranních uliček lásky za pouhé dva franky, čehož Jakub dvakrát využije. Ukáže se, že jeho vesta nabízí dostatečnou sumu peněz, tudíž Jakub nemůže vynechat návštěvu místní krčmy.  

Zrovna když chce do jedné vejít, srazí se ve dveřích s mužem, kterého vyhazují kvůli nedostatku financí a rvačce. Jakub nadšený z místa, kde se právě nachází, útratu za muže zaplatí a pozve jej na džbán dobrého červeného vína. Jako učitel dějepisu po čase ve svém hostu pozná toho, za kterým ho kouzelný oříšek poslal. Ano, právě sedí u stolu se světoznámým Villonem. 

"Užívej života tak, jak jen to nejvíce lze. Piš, cokoliv Tě napadne. Vážné paroduj, ale nezapomínej na důležitost hloubky prožitku. Využij té chvilky smutku, například při kocovině, či těsně po sexu, ale zároveň nezapomínej na skvělé dary tohoto světa," přednáší opile Villon Jakubovi, jenž hltá každé jeho slovo, ,,díky za pozvání, nohy mne vedou dnešním večerem dál."

V tom se ozve tiché zacinkaní. 

Když Jakub otevře oči, nachází se opět ve své ředitelské kanceláři. Kroutí nad právě prožitou situací hlavou a přemýšlí, zda se nezbláznil. Na stole vidí ještě dva oříšky, neváhá a s nadšením hází druhý oříšek za sebe. "Cink, cink!" ozve se.

3/

Jakub stojí tentokráte ve fraku. Na nohou má naleštěné černé boty a na hlavě elegantní klobouk, který si prohlíží bezmála 5 minut. Dle názvu ulice Úzká a dobovým automobilům si troufne i bez kalendáře tvrdit, že dnešním dnem je určitě pátek. Ano, je tomu opravdu tak a na původně klidnou pražskou ulici na Vinohradech se pomalu začínají sjíždět automobily. Z prvního vychází T. G. Masaryk se synem, z druhého vozu Edvard Beneš, z dalších Eduard Bass s Karlem Poláčkem, dokonce i žurnalista Ferdinand Peroutka přijel. Není o tom pochyb, Jakub se ocitnul v době první republiky a to na srazu takzvaných "pátečníků", který pořádali ve své vile bratři Čapkové, vždy v pátek a s účastí nejvyšší intelektuální sféry té doby. Edvard Beneš pokyne Jakubovi a pozve jej vřele do společnosti. 

Během kávy a moučníku se Jakub postupně seznámí se všemi hosty. Diskutují o současných problémech, o umění a ženách. "Každá doba má svá opakující se pravidla, jen v jiném designu." napadne Jakuba, když si v mysli srovnává dobu roku 1928 a rok 2025, ve kterém Jakub žije. Zážitkům toho dne Jakub stále nemůže uvěřit a jde si pro další skleničku whisky k minibaru, u něhož nestojí nikdo jiný, než sám president Masaryk popíjející sodu. 

"Jakube, působíte na mne jako velice inteligentní člověk. Jen poctivou prací a s velkou pílí dosáhnete svého cíle. Pokud vaše práce zaujme nebo pomůže alespoň jednomu člověku v Československu, můžete být na sebe pyšný." promlouvá Masaryk k Jakubovi. 

"Na baru s Masarykem," řekne si Jakub v duchu, ,,to byl vždy můj sen!"

Ozve se tiché zacinkání a náš hrdina se opět navrátí do své kanceláře. Zapálí si cigaretu a přemýšlí, kam se vypraví s pomocí třetího oříšku. 

"Faraoni a pyramidy? Atentát na Kennedyho? Buddha, nebo snad Ježíš? Budoucnost, tu raději ne." přemýšlí nad další cestou Jakub. V tom dostane nápad, nadechne se a hází třetí oříšek za sebe. 

4/
 

Když se na sebe podívá tentokrát, má oblečeny riflové kraťasy, žluté tílko s nápisem "botas" a na nohou sandály. Je rád, že je večer, protože si v tomto outfitu připadá docela komicky. Vstupuje na místní diskotéku. Hudbu záměrně neposlouchá. V rohu sedí trojice mladých dívek kolem šestnácti. Jakub se zaměří na blondýnu v riflích a  bílé "hippies" halence. Všechny dívky kouří a popíjejí levné červené víno. K blondýně se blíží frajírek v zelené košili s černými vlnitými vlasy lehce pod ramena. Jakub kouká, jak se frajírek s blondýnou seznamuje a jak se smějí. Pak se ozve poslední, tiché cinknutí. Rok 1980 je pryč.

Jakub si vždy přál vidět ten moment, kdy se jeho rodiče poprvé seznámili. 

5/

Cestou taxíkem z práce domů si vše pečlivě sepisuje, aby na nic nezapomněl a mohl tak zážitky použít do své nové povídky. Když přijde domů, zapálí si cigaretu a zavolá své matce. 

"Zase jsi začal kouřit, Jakube, víš, že to není zdravé." připomene mu hned na úvod video hovoru Jakubova matka. 

"Jasně mami, Ty jsi přece cigaretu nikdy neměla, viď?"