OSUDOVÉ SETKÁNÍ

Objevil se u jeho stolu ve tři ráno zničehonic. 

Zaplivaný nonstop s ospalou obsluhou házející dnes utržené spropitné do automatů, společně s ostatními štamgasty, kteří nemají v tu dobu nic lepšího na práci, než se prolívat levným alkoholem a vzájemně se utvrzujíc, že jejich životy ve skutečnosti nejsou tak v prdeli, jak si myslí jejich okolí. 

"Dobrý den, můžu si k Vám přisednout?" promluvil vysoký, štíhlý, bledě vypadající muž k Otovi.

"Můžeš, ale za chvíli stejně odcházím!" hlesl Oto.

"Já vím, že tady se mnou ještě chvíli posedíš!" odpověděl tichým, ale přesto rázným hlasem muž.

"Hele, Oto, nebudeme si tady na nic hrát," pronáší muž, ,,zřejmě si budeš myslet, že jsem blázen, ale jsem Tvůj Osud!"

Ota se na něj podíval nevěřícím pohledem a hned na to si zkontroloval svůj lístek. Po devíti pivech a jedenácti vodkách už měl v hlavě docela slušný průvan, ale nevěřil, že by jej alkohol dočista připravil o rozum. 

"Kdo že jsi?!" ptá se opilýma očima.

"Ano, slyšíš dobře, Osud," vysvětluje Otovi, ,,jednou za lidský život se můžeme našemu klientovi zjevit a prohodit s ním pár slov!"

"Tak to Ti teda pěkně děkuju, velevážený Osude," kroutí Oto hlavou, ,,z jakého důvodu si měl potřebu se  zjevit zrovna mně?"

"Omlouvám se, ihned po narození nám přiřadí klienta společně s  jeho životním určením."

"Tak to jsi se mnou, Osude moc nevyhrál, co?"

"No, popravdě to výhra není, ale měl jsem na starosti i horší!" odpovídá s jakousi nevyřčenou omluvou Osud. 

"To mi chceš říct, že jsem klidně mohl mít skvělé rodiče a ne ty dva sobecký alkoholiky, jo?"

"Mohl," souhlasně kývne hlavou Osud, ,,narodit se o vteřinu dříve, či později, měl bys život rozmazlovaného jedináčka!"

"To je fakt v prdeli!" lituje sám sebe Oto a objednává vodku pro sebe a svého spolusedícího.

"Takže ty neúspěšný přijímačky na gympl, dva rozvody, žlučníkový kameny a práce u technických služeb, to už jsem měl jako předem daný, jo? 

"Bohužel, Oto," odpovídá Osud a kopne do sebe panáka vodky, ,,změnit jsi to nemohl ani Ty, ani já. I když jsem opravdu někdy moc chtěl."

"Tak si dáme ještě dva panáky a Ty mi prozradíš, jaký hrůzy mě ještě čekají, jo!" dotírá Oto.

"To nemůžu a ani to nevím, vše se teprve zapisuje u nás na oddělení," informuje svého klienta, ,,já jen dohlížím na správnost a samotné vykonání životních situací!"

"To je v prdeli, opravdu v prdeli!" rozčiluje se Oto a objednává další rundu.

Po několika vypitých vodkách Osud usnul na stole. Oto jej odvezl taxíkem k sobě domů, uložil do postele a zavřel ve své garsonce.

V tom Otu cestou do práce napadlo: "Když mě nyní Osud nehlídá, nemusel by být můj život tak na nic, že jo!"

Oto se rozhodnul vyzkoušet své tvrzení v praxi. Koupil si takový ten pitomý los, kde po setření pár políček vyhráváte určitou sumu, nebo nic.

"Tisíc, tisíc a ještě jednou tisíc!" vykřikuje Oto radostí a paní od poštovní přepážky tím lehce vyleká. 

"Prosím Vás, podal bych si ještě dnešní Sportku na náhodný tip!"

Toho večera Oto skutečně vyhrál jako jediný včetně Šance milión. Neskutečná radost z výhry, kterou nikdy nezažil, rozehrála jeho fantazii. První věc, kterou si z výhry pořídil, byl jeho dávný sen - nejnovější řada automobilu značky AUDI. 

Ihned po výjezdu z autoprodejny se rozhodnul navštívit své rodiče a pochlubit se, že jeho život se konečně začíná ubírat jiným směrem. 

Když Otu hasiči mrtvého vystříhávali z jeho nového vozu, shodli se, že ještě nikdy neviděli u obětí těchto těžkých dopravních nehod úsměv na tváři. To ovšem nemohli tušit, že jeho Osud se těsně před nehodou probudil z kocoviny, a prostě mu tam ten kamión zleva musel poslat.