Ukázka z II. kapitoly připravované hořkoúsměvné novely. Hlavní postava Lucky, advokát. Příběh Luckyho od doby, kdy má 25 let až do jeho padesátin. Panta rei.
1)
Lucky
odmalička snil, jak bude jako advokát „tahat“ lidi z jejich průšvihů či
bojovat proti bezpráví. To se mu splnilo, ale čím byl starší, tím více si přál
pracovat třeba jako barman, oblečený v tílku a žabkách na nějakém z karibských ostrovů. Jedno v jakém. Kruté osudy lidí či mizerové, co díky
jeho brilantní obhajobě unikli trestu, mu občas přerůstali přes hlavu. Proto si
jednou, dvakrát za rok bere delší dovolenou. Letos má v plánu
Dominikánskou republiku.
Kýčovité pláže, neuvěřitelně modré moře, palmy a
hotelové komplexy byly přesně to, co potřeboval. Říkáte si chudák bohatý
právník, na takové kecy však Lucky nikdy nedal a vždy si vzpomněl na slova
Václava Havla o „závistivém čecháčkovství“ a „blbé náladě“. Paradoxně také
odlítal z letiště Václava Havla do země surfařů, zazobaných turistů, kteří
nikdy nepřekročí hranice hotelových komplexů ze strachu, aby neviděli chudobou
strádající zbytek země.
I když
Lucky neměl o ženy nouze, vždy cestoval sám. Někomu to může přijít jako
nepředstavitelná situace, kdy po dvou dnech dovolené už nevíte, co máte nudou dělat,
nebo jak se s někým seznámit. To ovšem Luckymu nedělalo problém. Přátelé si
našel vždy a všude. A ženy? Ty prý řeší až na místě.
2)
Po
příletu na letiště do hlavního města Santo Domingo si Lucky zapálil cigaretu a
jako vždy poděkoval bohům, Velkému třesku, Ústavě a své pravé ponožce. Lucky je
ateista a tak tedy přesně neví, komu poděkovat za bezpečný let, tudíž děkuje na
více frontách. Venkovní teplota je dle elektronické tabule příjemných 34 stupňů
a Lucky je nadšený. Za chvíli bude ležet na plážovém lehátku, mazat se olejem a
k tomu si koupí noviny alespoň z pěti států, z kterých
v dobré víře vyčte, že nejsme jediný stát na světě v prdeli. I když
jsou veškeré zprávy lehce k naleznutí na internetu, s vůní novin to
nelze srovnat. Jsou vůně, které Vám prostě voní po celý život.
Domorodý taxikář, který ho veze k hotelu, umí slušně
anglicky a rozpráví s Luckym o místní kuchyni, převažující chudobě,
turistech, drogách a krásných ženách. Tolik protikladů Lucky již dlouho
neslyšel.
Když Lucky zmíní, že je from Czech Republic, taxikář
vykřikne: „Vaclv Hejvel!“
„Yes!“ Lucky s potěšením přikývne a říká si, že ten
Havel je opravdu všude.
„A znáte Jaroslava Jágra (Džeroslav Džeger)?“ ptá se
s nadšením Lucky taxikáře.
„Yes, Yes, Rolling Stones.“ odpoví trochu zmateně
taxikář.
Lucky mu pobaveně souhlasně odpoví: „Ano, to je on.“
Není se čemu divit, tady v Dominikánské republice
asi hokejky nepálí. Od té doby si Lucky po celý den pobrukuje známý „Džegrův“
song Satisfaction a do toho přemýšlí nad Jágrovým starým účesem, zakrývající mu
podstatnou část zátylku.
3)
Rychlé presso v hotelové restauraci připomenu
Luckymu jeho oblíbenou kavárnu v Česku.
„Sakra, jsem v ráji 3 hodiny a už chci domů.“
„Seru na to, užiju si to tady pořádně.“
V pokoji č. 261 si rychle vybalí
kufr, dá si sprchu a oholí si podpaží a koule.
„Nejsem prase, no ne?“ mluví si pro sebe.
Z vedlejšího pokoje se ozývají upocené milenecké
zvuky: „Šukej mě, dělej, šukej mě!“
„Zřejmě nějací tlusťoši na svatební cestě.“ pomyslí si
Lucky.
To mu připomene, že je čas jít na pláž a podívat se po
místních vyhlášených kráskách.
Po hodině opalování, převalování a čtení novin, které se
v té posrané sluneční záři nedají číst, Lucky usoudil, že půjde navštívit
místní plážový bar. Objednal si Tequillu sunrise. Vzpomněl si, že mu bylo
doporučeno, aby nepil místní vodu, tudíž dle § 1, led není správná volba, pokud
se nechcete posrat a 80 tisíc za dovolenou vyhodit oknem. Po třech dalších
tequillách bez džusu Lucky odchází lehce přiopile zpět do hotelu. Po cestě si
všimne svých lehce opálených rukou. Když vstupuje do svého pokoje, vidí na zemi
klečet mladou ženu.
„Co tady děláte?“ ptá se překvapeně.
Po pár anglických frázích zjistil, že se jedná o
uklizečku, která nestihla dokončit úklid jeho pokoje.
„Chcete pomoct?“ pokusil se Lucky o žert.
Mladá a přitažlivá uklizečka se nesměle usmála a podala
Luckymu čisté ručníky. Po 10 minutách si role vystřídali a nyní uklízečka
pomáhala Luckymu k jeho silnější erekci.
„Tak to tady zase nebude taková nuda.“ říká si Lucky po
vyvrcholení na uklizeččino břicho.
„Po uklízení je člověk tak unavenej.“ říká si Lucky
s úsměvem na tváři a zapálí si cigaretu.
Uklizečka již dávno odjela se svým pracovním vozíkem,
zatímco Lucky leží na posteli, dočítá Arnošta Lustiga a konstatuje, jak je na
tom světě krásně. Vzpomíná na sex s krásnou uklizečkou a v mysli si opakovaně
přehrává vybrané pasáže.
„To až budu říkat chlapům u piva a fotbalu!“ vlastní
myšlenka Luckyho rozesměje, protože Lucky bytostně nesnáší fotbal, a vše co se
děje na kilometry kolem fotbalového šílenství.
Zná jen Petra Čecha, Tondu Panenku a třetí fotbalovou
třetinu by opravdu zakázal.
Žádné komentáře:
Okomentovat