CHLÁPEK S RENOMÉ

Hospůdka na periferii městečka ožívá rušnou večerní  atmosférou. Štamgasti se scházejí na svých léty "vysezených" místech. Vlající záclony v kanárkovém odstínu dávají hostům najevo, co mohou očekávat. Odér chcanek ze záchodu je jasně identifikovatelný. Zlatem naplněné půllitry a levný alkohol podtrhují atmosféru. Popravdě nikdo ze zde sedících hostů tu nesedí bezdůvodně. Každý je tady kvůli tmavovlasé prsaté výčepní Zdeničce. Zachovalá pětačtyřicátnice, životem zhrublá, ale celkem milá ženská, která Vám včas řekne: "Běž domů, dneska už máš dost!"

"Zdeni, dej nám telku víc nahlas!" pokyne padesátiletý štamgast Karel.

"Jasně Kájo, aby Ti něco neuteklo, co," reaguje Zdenička, ,,ještě pivo?"

"Si piš a k tomu ty Tvoje dvě krásný - voči!" s očekáváním smíchu pronese slavnostně Karel.

"Tak na ty zapomeň, Kájo, maximálně Ti donesu magický oko!" řekne Zdenička a pobaví tak celou místnost.

Do hospůdky vchází host, jehož přítomnost na této adrese je nezvyklá. Mladík kolem třicítky, inženýr, ve značkovém obleku s přívlastkem vůně značky Armani. Již v poněkud opilém stavu. Není se čemu divit, zrovna dnes ráno se s ním rozešla přítelkyně.

Oči všech štamgastů na něj upřeně zírají.

"Buzik!" pronese někdo do ztichlé společnosti. 

"Tak co to bude, mladej pane?" ptá se nového hosta Zdenička.

"Dobrý den, Jameson bez ledu, máte?" objednává si inženýr. 

"Bohužel mám jenom ten led!" usmívá se Zdenička.

"Mladej, tady se chlastá jen pivo a tvrdý!" zakřičí na něj Karel. 

"Tak si dám pivo, vodku a jedny Camelky, prosím." mění objednávku inženýr.

Zraky všech se nyní upřou na visící televizi v rohu, začínají totiž televizní noviny. 

"Průměrný plat v Česku vzrostl na částku 27 170 Kč." hlásí usměvavá blonďatá moderátorka.

"Ty bejku, to bych chtěl taky, mám desítku a jsem rád!" křičí Karel.

"Ono se to vypočítává z hrubé mzdy a .. ." nedokončí inženýr svůj argument. 

"Hele drž hubu, nikdo se Tě na nic neptal, jasný!" rázně mu odpoví Karel.

"Skupina Romů vykradla trafiku v Olomouci, při útěku došlo k potyčce s policisty." hlásí novou zprávu dne zamračeně moderátor.

"Ty vole, bejt to v Americe, tak už cajti střílej," přednáší Karel, ,,ať jdou sakra makat!"

V tom má inženýr potřebu se opět ozvat: "Nechci se zastávat jejich chování, ale kde mají  sehnat práci, když s tím dnes mají potíže i absolventi vysokých škol!"

"Však ti studentíci jsou nemakačenka, taky mám doma jednoho takovýho!" oponuje Karel.

"Od mládí jsou Romové naučeni, že přežijí ze sociálních dávek, nikdo je nemotivuje a pokud půjdou na pracovní pohovor, kolik zaměstnavatelů je příjme?" ptá se inženýr Karla.

"Mladej, začínáš mě srát," odpovídá Karel, ,,dopij pivo a vypal!"

"Karle, jestli se neumíš chovat, jdi domů!" okřikne jej Zdenička.

"Pane, neurazte se, ale jen jsem chtěl zmínit i odvrácenou tvář problému!" uklidňuje situaci přiopilý inženýr, ,,nechci se s Vámi hádat!"

"Už mě fakt neser," zvedne se Karel, ,,kvůli takovejm chytrákům jako jsi Ty je tahle republika v prdeli a ještě nám kradete ženský!"

"Karle, kašli na to," domlouvá Karlovi jeho kamarád Ivoš, ,,je to kokot a možná i bukva!"

"Můžu Vám zaplatit?" zeptá se inženýr Zdeničky. 

"Samozřejmě, bude to 130 korun," kasíruje ho Zdenička, ,,jestli chceš, za chvíli tu končím, můžeme jít ke mně?"

"Nezlobte se, třeba někdy jindy." snaží se  taktně inženýr vybruslit z následné situace.

"Ty seš fakt teplej nebo co?" ptá se jej ukřivděně Zdenička.

"Opravdu nejsem, jen nemám dnes svůj den." odpoví ji inženýr a odchází směrem k východu.

"Příště běž radši jinam mladej!" loučí se těmito slovy Karel s inženýrem, za kterým právě docvakly zavírající se dveře.  

"Dobře si mu to nandal Kájo!" ozývá se souhlasně hospodou.

"Tss, to byl ale buzík, co chlapi?" zakřičí Zdenička na štamgasty.  

Kývající hlavy utvrdí Zdeničku v její pomluvě. 

Druhého dne ráno se inženýr vrací uličkou ostudy domů. Není schopen trefit klíč do zámku svých dveří.

Otevře mu postarší muž ve slipech:"No kde seš, čekám na Tebe se snídaní!"

"Byl jsem u Zdeničky," odpoví inženýr dotčeně, ,,taky jsi na mě nemusel být večer tak ostrý!"

"To víš mladej," odpoví mu s úsměvem otec Karel, ,,v hospodě už mám nějaký renomé!"