PRINC NA BÍLÉM KONI

1/

Na každou ženu údajně čeká její vysněný "Princ na bílém koni". Některé ženy tomuto mýtu naivně věří do konce svých osamělých dnů, některé rozumně usoudily, že tolik času, kdy mají ještě pevný zadek a prsa, rozhodně nemají. 

Přeci jen žijeme ve 21. století a kůň byl logicky vyměněn za koně jiného, toho pod kapotou. Třistadeset koní právě startuje i Sářin vysněný princ. Bílé Audi TT a v něm vysoký, tmavovlasý elegán jménem Oliver. Ke svému vysportovanému tělu vždy s přehledem vybere perfektně padnoucí oblečení. Ale není to jen rádoby pěkná nádoba a póza bez obsahu. S třemi vysokoškolskými tituly, a počínající úspěšnou kariérou partnera v advokátní kanceláři, se mu daří více než slušně. Výdělky ze svých básnických sbírek věnuje vždy na charitu a na dálku adoptoval již několik afrických dítek. Krom toho, že působí dojmem drsňáka z amerických filmů 50. a 60. let,  je to uvnitř hodný a čestný člověk. 

Jak jinak, ženy po něm šílí. Přehlížejí ve svém okolí vlastní "Prince" a využívají všechny ženské zbraně, jen aby si jich Oliver všimnul. Odvážné dekolty, krátké sukně, vyzývavé pohledy, nic na něj nezabírá. Patrně si nyní myslíte, že by Oliver mohl být gay, ale jednou si Sára svého "Prince na bílém koni" vysnila, nemůže tedy jinak. Navíc je věrný. I když se Sárou oficiálně nechodí a měsíc se neviděli, protože musel odjet pracovně do Francie,  zachovává jakousi nepsanou férovou dohodu.

V květinářství nakoupil obrovskou kytici růží a opatrně ji přiložil v kufru auta hned vedle Sářina dárku. Kabelka od Louboutina přece potěší každou ženu. Tříchodové menu, jež vlastnoručně připravil, pečlivě naskládal do tašky. Černou košili u krku nedopnul na dva knoflíky, nebude přeci zabírat místo, které patří parfému od Armaniho.

Nemohl se dočkat, až ji svým dřívějším příjezdem překvapí. Cestou poslouchal soundtrack z filmu Americká krása a představoval si nahou ležící Sáru mezi růžemi, podobně jako to dělá hlavní filmová hrdinka. 

Když přijel před její dům, srdce mu začalo tlouct rychleji. 

"Snad na sobě nebude mít moc oblečení!" pomyslí si v duchu s představou divokého sexu a vydává se k jejímu domu.

Zaklepe. 

Nic.

Zazvoní.

Slyší kroky. Už!

Otevřou se dveře a v nich stojí muž ve slipech a v ruce drží lahvové pivo.

"Dobrý den, vy budete Sářin bratr, už mi o vás vyprávěla, je Sára doma?" ptá se Oliver.

"Tos uhod, frajere." odpoví muž nevraživě a odchází zpět do obývacího pokoje s rukou škrábající se na zadku.

"Ahoj Olivere, co tady děláš tak brzy?" nevěří svým očí překvapená Sára.

"Ahoj lásko, chtěl jsem Tě překvapit," vypráví Oliver, ,,a ty tady máš bráchu!"

"Víš, Olivere, to není můj bratr," odpovídá Sára tichým hlasem, ,,tohle je Mirek a tak nějak jsme spolu začali před pár dny chodit!"

"Aha." řekne udiveně a zároveň naštvaně Oliver.

"Kdybys věděl, jak je Mirek skvělý, pochopil bys mě," vysvětluje Sára své rozhodnutí Oliverovi, ,,nezlob se na mě prosím!"

2/

Když Sára za dva týdny napsala Oliverovi smsku, ve které ho prosí, aby jí dal ještě jednu šanci a že jedině on je jejím "Princem na bílém koni", bylo již pozdě. Oliver seděl v kavárně s přáteli, popíjel své lungo a byl rozhodnut, že věci ve svém osobním životě musí už konečně začít dělat jinak. To ovšem ještě nevěděl, že za pouhých 28 minut pozná svou Femme fatale.  

VESNICKÉ PARADIGMA

1)

Majka tentokrát na víkend domů nepřijela sama. Přijel s ní Radim, student pátého ročníku mezinárodních vztahů na VŠE v Praze. S Majkou se potkali na jedné studentské párty, hned toho večera se spolu se vyspali a od té doby spolu rok chodí, což už je prý načase představit se rodičům, kteří mají domek na moravské vesnici.

Když projížděli vsí, zaslechli hlášení místního rozhlasu: "Kdo z Vás by chtěl domácí "vajca" či domácí "slepku", ať se hlásí u Toncka Kramolišů." Další hlášení: "Domácí fotbalový tým hraje v nedělu se sousední vesnicí a autobusy čeká týdenní výluka."

"Koukám, že od tý doby, co je Pohlreich v telce, tak je slovo domácí fakt in, co?!" ptá se s úsměvem Radim své přítelkyně. 

"To jo, tady je všechno tak nějak domácí," směje se Majka, ,,zastav, tady je to!"

Konečně jsou po dlouhé cestě "Praha - severní Morava" na místě. Vystoupí z auta a rozehrává se klasická hra Majčiných sousedů - "Schovej se za záclonu a koukej!"

"Majko, co to máš za chalana?" ptá se soused Ondruška, který právě vypnul zahradní sekačku, když uviděl přijíždějící automobil.

"Ahoj strycu!" usmívá se Majka.

"Dobrej!" odpovídá Radim a na své "dobrej" je čím dál více pyšnější.

2)

Když vejdou na zahrádku, slyší Majčiného otce řezat dříví na cirkulárce. Matka zrovna vehementně míchá omáčku, což lze dobře vidět skrz lesknoucí se kuchyňské okno. 

"Ahoj tati," křičí Majka nervózně na otce, ,,ahój, tak už jsme tady, tohle je Radim!"

"Dobrý den." pozdraví Radim.

"Nazdar, jaká byla cesta," ptá se Majčin otec, ,,už jsi někdy sekal dřevo, nesekal co?"

"Na cirkulárce ne," odpovídá Radim, ,,víte, na Malé straně není kde sekat!" 

"Ahoj zlatíčka," uctivě je vítá matka, ,,tak už jste tady!"

"Mámo, tak Radim prý nikdy nesekal dřevo!" směje se otec.

"Nech ho táto, však on se to naučí," s úsměvem odpovídá matka, ,,jíš slepku, uvařila jsem slepku na paprice." 

"Majko, běž nachystat stůl a dej ohřívat knedlíky!" zhostí se vůdčí role matka a dává tak na obdiv Majčiny schopnosti, na které je jako její vychovatelka velice hrdá. Radim však ví, že jako hospodyňka by Majka moc neobstála, ale nevadí mu to, protože hospodyňku nehledá.

3)

K obědu se podává slepice na paprice s domácím knedlíkem a hovězí vývar s játrovými knedlíčky a domácími nudlemi. Majka dle matčiných rozkazů neustále poletuje kolem stolu a plní strávníkům jejich přání. 

"Tak jak je v Praze, děcka," ptá se matka, ,,blázinec, co?"

"Super mami, ve středu jsme byli na koncertě Briana Adamse a ve škole už mi chybí jen dvě zkoušky!" 

"Nechceš si přidat, Radime?" ptá se matka.

"Děkuji, bylo to skvělé, ale mám opravdu dost!"

"Tak si dáme slivovicu, ne," ohlásí otec.

"Znáte slivovicu tam u Vás v Praze?"

"Ano a moc dobře!" odpoví Radim.

"Pojďme si sednout ven a já vám ukážu nové okapy, které táta sám minulý týden vyměnil!" navrhuje matka.

4)

Před domem všichni obdivně pozorují nové okapy. Po deseti minutách se přesunou ke stolu, kde je již nachystané víno, slivovice a zeleninový talíř. 

"Však to nedělám pro sebe," utrousí otec a koukne na barák, ,,děláme to tady s mámou pro Majku!"

"Po študijích se může přestěhovat zpátky," navrhuje matka, ,,co v Praze?!"

"Ti pravičáči tomu zase dávají, co Radime!" ptá se otec na vládní situaci.

Radim ví, že do těchto debat se raději pouštět nebude, ještě by mohly spadnout nové okapy a to riskovat nemůže. 

"Však jo, a cigáni mají zase všechno zadarmo, včera to říkali na Nově," přidává další téma matka, ,,nejsem rasistka, ale ... !"  

Majka sleduje Radima, který by chtěl oponovat. Radim sleduje Majku, která jej očima hypnotizuje, aby neoponoval. Nakonec si vše nechá pro sebe, stejně ví, že názor jen tak nezmění. I když nerozlišoval lidi podle vzdělání, tak prostě zedníkovi, který po dvaceti letech na vše zanevřel, nic nevysvětlíte, i kdybyste měli tisíc argumentů. 

5)

Večer se u Majčiných rodičů sešli okolní sousedi. Slivovice tekla proudem a všichni "strýcové a tety" měli utkvělou potřebu srovnávat vesnici s Prahou. 

"Šak take uzene v Praze nedostanete," vysvětluje soused Ondruška, ,,to si nakladam sam!"

K svítajícímu teplému ránu se všichni přátelsky rozloučili. To je na Moravě a vesnici to nejkrásnější, ta lidská blízkost, důvěra a přátelství. 

Jak by řekl "stryc" Ondruška: "To Pražaci neznají!"

"Tak dneska jsme popili a teď už budem jenom makat." oznamuje otec novinky Radimovi. A skutečně. Celé odpoledne Radim řezal dřevo a Majka "vygruntovala"  s matkou celý dům.

6)

Po týdnu Majce volají rodiče. 

"Tak si představ, jak už se šíří drby!" je první informace, co matka Majce oznámí.

"Radim je prý velké zvíře v Praze, má auto a byt v centru!" 

"Já jsem prý utratila tisícovku za holiče, než jste přijeli," pokračuje ve výčtu matka, ,,a měla jsem uvařit prý něco více hogo, než slepku!" 

"Uklidni se mami, víš jak to tam chodí!" řeší situaci Majka.

"A ráno roznášela Ondrušková v obchodě, že máme Radima jen na práci na baráku a na peníze!"

***

Bohužel pro Radima, většina těchto drbů byla založena na pravdě.

ZAKÁZANÉ OVOCE

Zavřela dveře a klíč nechala uvnitř zámku.

On stojí tiše za ní. Líbá ji na šíji a pomalu jí vyhrnuje černou sukni tak, aby mohl vidět její krásný zadek. Když spatřil černá tanga, místnost se stala těsnější. Ona se k němu vzrušeně otáčí  čelem, aby jej mohla políbit. Přitlačí ji ke dveřím a nadzvedne její levé stehno, zatímco ona mu rozepíná pásek a lehce stáhne kalhoty. Prostorem se ozývají čím dál hlasitější vzdechy a typický zvuk spojených rtů.

"Pojď na stůl!" špitne své milence mezi polibky, což mu ona potvrdí úsměvem.

Prozatím dvě navzájem blízká těla se rychle přesouvají. On odhodí tričko na zem a pozoruje její křivky, zatímco ona si stahuje kalhotky a sedá si s roztaženýma nohama na stůl.

"Strč mi ho tam!" řekla drze a skousla si spodní ret.

Vlhká a tvrdý. Patrně nejlepší kombinace všech dob. Šampaňské s jahodou, Fish & chips, nebo Dolce & Gabbana, by se před touto kombinací stydlivě krčily v koutě.

Na delší předehry není čas ani chuť. Opakované pohyby společné touhy umožňují volný průchod jejich fantaziím. 

"Šukej mě, ty hajzle!" vykřikne na něj, zatímco se jednou rukou opírá o hranu stolu, druhou mu přistane facka na jeho tvář. Po chvíli si opře chodidla o jeho hruď, on pevně chytne její kolena a modlí se za stabilitu stolu.

Nábytek v místnosti dostává jiný rozměr, takovou reklamní kampaň nemá ani IKEA. On se přesouvá na židli, ona nasedá na něj. Pevně ji drží za boky, sleduje poskakující prsa a drze vyplazený jazyk. Na chvíli musí zavřít oči, aby oddálil vyvrcholení, které je sice tak trochu cílem, ale ještě to vše nechce ukončit. Vezme si její ňadro do úst. Ona přebírá dominanci pohyby zkušené klisny. Po chvíli si vezme do úst zase ona jeho.  

"Zezadu?" zeptá se.

"Zezadu." odpoví ona.

Opře se o širší parapet u okna, z kterého je možný výhled na ulici a netrpělivě čeká, až se on chopí příležitosti. Po chvíli šíp zasáhne terč.

"Chyť mě za vlasy!" přikáže mu ona, což ho vyruší od pohledu na její vystrčený zadek a touhou ji držet za ňadra.

"Bože, ty máš tu prdel!" hlesl.

Když zahlédla manžela čekajícího v autě, podstatně to urychlilo její orgasmus, který on vždy pocítil jako lehké, vibrující chvění jejího klína. 

"Už taky budu!" vysunul šíp a zakončil společný tvůrčí dialog na její zadek a část zad.

Zatímco se on oblékal, ona využila jednu z možností papírových kapesníků. Když byli oba oblečeni a stabilizovaní, otevřela dveře a důsledně zkontrolovala, zda na dlouhé chodbě nikdo nestojí. 

"Můžeš," řekla mu při loučení a políbila ho, ,,a na zítřek se nauč hospodářskou situaci v Asii!"

"Ano, paní učitelko!" odpověděl.

OSUDOVÉ SETKÁNÍ

Objevil se u jeho stolu ve tři ráno zničehonic. 

Zaplivaný nonstop s ospalou obsluhou házející dnes utržené spropitné do automatů, společně s ostatními štamgasty, kteří nemají v tu dobu nic lepšího na práci, než se prolívat levným alkoholem a vzájemně se utvrzujíc, že jejich životy ve skutečnosti nejsou tak v prdeli, jak si myslí jejich okolí. 

"Dobrý den, můžu si k Vám přisednout?" promluvil vysoký, štíhlý, bledě vypadající muž k Otovi.

"Můžeš, ale za chvíli stejně odcházím!" hlesl Oto.

"Já vím, že tady se mnou ještě chvíli posedíš!" odpověděl tichým, ale přesto rázným hlasem muž.

"Hele, Oto, nebudeme si tady na nic hrát," pronáší muž, ,,zřejmě si budeš myslet, že jsem blázen, ale jsem Tvůj Osud!"

Ota se na něj podíval nevěřícím pohledem a hned na to si zkontroloval svůj lístek. Po devíti pivech a jedenácti vodkách už měl v hlavě docela slušný průvan, ale nevěřil, že by jej alkohol dočista připravil o rozum. 

"Kdo že jsi?!" ptá se opilýma očima.

"Ano, slyšíš dobře, Osud," vysvětluje Otovi, ,,jednou za lidský život se můžeme našemu klientovi zjevit a prohodit s ním pár slov!"

"Tak to Ti teda pěkně děkuju, velevážený Osude," kroutí Oto hlavou, ,,z jakého důvodu si měl potřebu se  zjevit zrovna mně?"

"Omlouvám se, ihned po narození nám přiřadí klienta společně s  jeho životním určením."

"Tak to jsi se mnou, Osude moc nevyhrál, co?"

"No, popravdě to výhra není, ale měl jsem na starosti i horší!" odpovídá s jakousi nevyřčenou omluvou Osud. 

"To mi chceš říct, že jsem klidně mohl mít skvělé rodiče a ne ty dva sobecký alkoholiky, jo?"

"Mohl," souhlasně kývne hlavou Osud, ,,narodit se o vteřinu dříve, či později, měl bys život rozmazlovaného jedináčka!"

"To je fakt v prdeli!" lituje sám sebe Oto a objednává vodku pro sebe a svého spolusedícího.

"Takže ty neúspěšný přijímačky na gympl, dva rozvody, žlučníkový kameny a práce u technických služeb, to už jsem měl jako předem daný, jo? 

"Bohužel, Oto," odpovídá Osud a kopne do sebe panáka vodky, ,,změnit jsi to nemohl ani Ty, ani já. I když jsem opravdu někdy moc chtěl."

"Tak si dáme ještě dva panáky a Ty mi prozradíš, jaký hrůzy mě ještě čekají, jo!" dotírá Oto.

"To nemůžu a ani to nevím, vše se teprve zapisuje u nás na oddělení," informuje svého klienta, ,,já jen dohlížím na správnost a samotné vykonání životních situací!"

"To je v prdeli, opravdu v prdeli!" rozčiluje se Oto a objednává další rundu.

Po několika vypitých vodkách Osud usnul na stole. Oto jej odvezl taxíkem k sobě domů, uložil do postele a zavřel ve své garsonce.

V tom Otu cestou do práce napadlo: "Když mě nyní Osud nehlídá, nemusel by být můj život tak na nic, že jo!"

Oto se rozhodnul vyzkoušet své tvrzení v praxi. Koupil si takový ten pitomý los, kde po setření pár políček vyhráváte určitou sumu, nebo nic.

"Tisíc, tisíc a ještě jednou tisíc!" vykřikuje Oto radostí a paní od poštovní přepážky tím lehce vyleká. 

"Prosím Vás, podal bych si ještě dnešní Sportku na náhodný tip!"

Toho večera Oto skutečně vyhrál jako jediný včetně Šance milión. Neskutečná radost z výhry, kterou nikdy nezažil, rozehrála jeho fantazii. První věc, kterou si z výhry pořídil, byl jeho dávný sen - nejnovější řada automobilu značky AUDI. 

Ihned po výjezdu z autoprodejny se rozhodnul navštívit své rodiče a pochlubit se, že jeho život se konečně začíná ubírat jiným směrem. 

Když Otu hasiči mrtvého vystříhávali z jeho nového vozu, shodli se, že ještě nikdy neviděli u obětí těchto těžkých dopravních nehod úsměv na tváři. To ovšem nemohli tušit, že jeho Osud se těsně před nehodou probudil z kocoviny, a prostě mu tam ten kamión zleva musel poslat. 

DVA STAVY ŠTĚŠTÍ

Srpen, 2009

 1/

Seděl ve své oblíbené kavárně. Košile s dlouhým rukávem a svetr přehozený přes záda, uvázán jednoduchou smyčkou, podtrhoval jeho elegantní nudu. Popíjel lungo s dvěma cukry, kouřil a četl nový román od Viewegha. Na co sáhl, to se mu do té doby dařilo. I dnešní zkouška z ústavního práva. Ženám se líbil, ale pro mladší ročníky byl příliš hodný, tudíž ne tím správným "drsňáckým" způsobem přitažlivý. Pro starší ženy byl zase příliš naivní. Vyberte si. Ani jedna cesta nevedla k oboustranné, jaksi trvalé spokojenosti. Ale byl prostě šťastný. Utřel si kapku kávy ze své brady. Holobrádek. Stydlivě odvrátil pohled naproti sedící dívky.

2/

Nedlouho od té doby potkal ji. Citové tornádo se mu prohnalo hlavou. Láska, řekl by v tu chvíli. Udělal a dělal pro ni vše. Začali spolu bydlet. Vařil, uklízel, platil, šukal. 

Dva roky poté. 

Po víkendu s přáteli se vrátil domů. Větší částka peněz, na kterou čekal, právě přistála na jeho účtu. Chce jí koupit něco velkého. Udělat jí radost. Když přijde do společného bytu, něco se mu nezdá. Prostěradlo je v pračce. Divné. Nikdy by sama od sebe neuklidila. Podívá se do koše. Připadá si jako ten největší hlupák na světě. Důkazy jsou důkazy, milý Watsone. Musí to ukončit. Když už, tak stylově.

Objednává šampaňský pro ni a její přátelé. Prostěradlový milenec možná sedí s nimi. Zachovává klid a úsměv. Oznamuje jí, že má pro ni doma připravený dárek. Ona se snaží udělat dojem na zbytek stolu a hraje láskyplné divadýlko. Stejně si každý z jejich přátel myslí, že je coura. Doma jí ukáže důkaz číslo jedna a dva. Ona hraje na city. Konec.

***

Březen, 2013

Sedí ve své oblíbené kavárně. Na sobě má černé triko a rifle. Skupinka holek z protějšího stolu po něm hází nedbalé pohledy. Černá kožená bunda je přehozená přes židli. Popíjí lungo se dvěma cukry, kouří a čte Válku s mloky od Čapka. Na co sáhne, se mu opět daří. Kupní smlouvu sepsanou dle mezinárodního práva odeslal před chvílí ze svého notebooku. Ženám se líbí jeho vypracovanější paže a jakési charisma, které nelze popsat. Servírka z kavárny mu při placení sama od sebe dává její telefonní číslo. Prej jí má zavolat. V odrazu velkého skleněného okna protkaného Sluncem si všimne jeho zarostlejší brady. Pomyslí si, že za dvanáct let, to mu bude čtyřicet, už možná bude mít zarostlou tvář kompletně. Usmál se. Objednává si ještě Jamesona, než vyrazí. Točí sklenicí se zlatavě hnědým obsahem a je šťastný. Ohýbá se pod stůl pro notebook. Típne cigaretu a odchází do domu naproti. Cedule nese název "knižní vydavatelství". Tam vydá svůj první román. Začátek.

CESTOU DO FABRIKY

Luděk se ráno probudil s menší kocovinou a s takovým tím připitomělým výrazem. Včerejší oslava v rodinném kruhu se přece jen trochu protáhla, ale pocit radosti a štěstí si uvědomil až nyní. Manželka mu připravila vydatnou snídani a vyžehlila jeho první pracovní košili. Když člověk povýší, je zapotřebí změnit dresscode. 

"Jsem na Tebe pyšná," pronesla ke svému muži, ,,a teď už utíkej do práce!"

Když Luděk scházel ze schodů, potkal sousedku Havelkovou. 

"Dobrý den, to máme krásný den, že?" slušně pozdraví Luděk. Sousedka ani okem nemrkla a nesla své tašky s nákupem dál. 

"Asi mě neslyšela, přece už je to starší paní." říká si Luděk v duchu.

Ve schránce na něj čekalo několik vzkazů. Namátkou ty publikovatelné:

"Takový jako ty, bych poslal na Sibiř."

"Jsi upad, ne!"

"Svině!" 

"Počkej, až se potkáme!"

"Debil s ledvinkou!"

Vzkazy Luďka dost zarazily, ale uklidňoval sám sebe, že je v tom jen pouhá lidská závist a vše přisuzoval jeho včerejšímu televiznímu rozhovoru pro "českou". Cestou do práce na něj lidé vrhali zlé a přísné pohledy. Tolik přivřených očí a tiché drmolení sprostých slov si nepamatoval ani za 15 let své kariéry. Když čekal na přechodu na zelenou, spolujezdec právě projíždějícího auta po něm hodil kelímek s jahodovým milkshakem. O chvíli později mu jedna pěkná mladá slečna vrazila facku a skupinka dětí v metru na něj křičela: "Hej avarde, dylyna z televyze!"

Když procházel Stárkovou ulicí, cítil se bezpečněji. Věděl, že od zítřka už bude jezdit služebním autem a vyhne se tak těm nechápajícím lidem. 

Jeho nová sekretářka Aňa se na něj usmála, podala mu talíř s chlebíčky, a uctivě jej přivítala na jeho novém pracovišti. 

"Konečně vlídná slova, slečno Aňo," promlouvá ke své sekretářce, ,,cesta do práce byla hotové peklo!"

"Nedivte se, pane." 

"Včera jste byl vyznamenán jako *Revizor roku* a ještě týž den jmenován do funkce ministra dopravy," uklidňuje jej Aňa, ,,tak se pustíme do těch registrů, co říkáte?"

"A o té dnešní jízdě metrem načerno se taky zmiňovat nebudeme!" dodává Luděk.

PRAPODIVNÁ TROJČATA

Toho slunečného zářijového dne se pražská porodnice U Apolináře mohla pochlubit světovým unikátem. Gynekolog Cezemský stál v němém úžasu. Za šestadvacet let praxe porodníka nic podobného jaktěživ nezažil. Novopečené matce Marii Dvořákové se narodila trojčata, což by samo o sobě nebylo nezvyklé, pokud by každé z trojčat nebylo jiné barvy pleti.

Ano, malý Karlík byl klasický malý europoid - běloch, Matěj černoch a Béďa vypadal jako typický obyvatel východních zemí. Jejich maminka si z toho žádnou vědu nedělala, hlavně, že jsou děti zdravé. Rána to byla ovšem pro jejich tatínka Oldřicha, který byl vysoce postaveným politikem. Ihned po oznámení té "radostné" zprávy omdlel. Představa, jak jej bulvár sežere zaživa a otázka, která visela ve vzduchu, kdo je vlastně otcem jeho tří dětí, mu působila mdloby po celý den. 

Lékaři ihned vyloučili možnost, že by děti měly 3 různé tatínky. 

"Staly se případy, kdy žena porodila dvě děti současně dvěma různým otcům, odborně se tato skutečnost nazývá *heteropaternální superfekundace*, kdy dojde k oplodnění dvou vajíček v témže menstruačním cyklu dvěma spermiemi z různých souloží," vysvětloval gynekolog Cezemský pobledlému otci Oldřichovi, ,,takový případ se stal naposledy v roce 2009 v Dallasu."

Vzhledem k tomu, že matka měla předky pouze bělochy, vyloučila se i tato nepravděpodobná alternativa.

Zpráva o nezvyklých trojčatech obletěla svět. Do Prahy se sjížděly tisíce novinářů ze zahraničí i z domova. Takový nápor médií nemohli Dvořákovi zvládnout. Otec ukončil kariéru poslance a společně s celou rodinou se přestěhovali na jeden z karibských ostrovů.

Po třech měsících si na nové prostředí zvykli. Krásná příroda, moře a jejich tři děti je činily šťastnými. Občas se jim však po domově stýskalo, navíc, když jsou svátky. 

Marie prostřela stůl, dosmažila rybu a ozdobila palmu před domem, zatímco Oldřich balil dárky. Náhle uslyšela velkou ránu z obývacího pokoje. Přiběhla dovnitř a zjistila, že Oldřich omdlel. Za zvuku prvních tónů vánoční koledy "My tři králové jdeme k Vám" si uvědomil, kdo je pravým otcem jejich dětí.