Kávu si míchal delší dobu, než je obvyklé, a přitom koukal upřeně do zdi. Stávalo se mu to vždy, když nad něčím přemýšlel. Vstal ze sedačky a šel si zapálit cigaretu na terasu hotelového pokoje. Podvečerní Vídeň a výhled na Stefansdom může nahradit jen pohled na krásnou ženu a Ústavu. Dnes očekával dámskou návštěvu. Nejednalo se o žádnou lásku. Je to prostě holka na zpříjemnění čtvrtečního večera. Čtvrtek? Existuje v češtině horší slovo, než je čtvrtek? Určitě ne. Ale zpět k dnešní návštěvě z Čech. Jmenuje se Ema, brunetka, 23 let, studuje obor Matematika v ekonomii a své tělo pravidelně zpevňuje cvičením BOSU. Poznali se na rautu, který byl spojen s ekonomickou přednáškou, na níž Richard vystupoval. Jejich ruce se poprvé dotkly nad posledním krevetovým amuse bouche, což je v podstatě předkrm ve formě jednohubky v nóbl společnosti. Od té doby tráví společné chvíle sexem a občasnými výlety. Oba dobře ví, že spolu nezůstanou, ale tento stav jim v tuto chvíli vyhovuje. Ema není typická zlatokopka, na Richardovi se jí líbí jeho přehled, což u svých vrstevníků málokdy najde a jeho výrazný nos, na které je, jak ona říká - "úchyl". Na Emu se může Richard vždy spolehnout. Ví, že mu ve společnosti neudělá faux pas a všeobecně má tah na bránu, a to nejen psychicky.
Richardovi přátelé jsou většinou zadaní, mají děti a pravidelně splácejí své domy a auta. Tento způsob života Richarda nikdy nelákal, nechtěl žít život na hypotéku. Nikomu do života nekecal, na druhou stranu si chránil svůj "svobodný" život. Věřil, že když do své práce vloží jen o deset procent navíc než ostatní, úspěch se musí dostavit. A logicky se dostavil. Splnil si svůj sen a nyní je majitelem tří restaurací, z nichž jedna je dokonce zde ve Vídni.
Nyní čeká na Emu, ale již od rána se mu hlavou honí myšlenky, jaké by to bylo, kdyby se usadil a měl děti s některou jeho expřítelkyní. Uznal, že tak úspěšný byznys by nikdy nerozjel. Patrně by se ani nepodíval do tolika cizích zemí a už vůbec by neměl tolik sexu jako doposud. Samozřejmě, lidé ve vztahu vymysleli nevěru, ale ta se mu vždy protivila. S touto životní svobodou jsou také spojeny jeho ironické poznámky na život a občas i ženy, kterých ve svém životě poznal mnoho, tak si to může tak trochu dovolit. Občas nechápe partnerské narážky na manželky svých kamarádů, kteří by s Richardem namísto rodinných výletů pili až do rána v baru. "Tak proč ses ženil, ty blázne?!" to je většinou jeho první otázka. Na druhou stranu nechápe také jejich manželky. Proč nejsou více samostatné a nejedou na výlet s dětmi třeba samy? Právě tyto taškařice jej od rodinného života odrazovaly, i když musí být určitě fajn nevracet se do prázdného bytu.
Během života odmítl mnoho žen. Byly mezi nimi opravdové krásky, ale po páté schůzce to většinou ukončil. Cítil, že je svazován jejich nároky, požadavky a tím, jak si ho představují v roli muže, ale ony samy jsou se sebou spokojeny. "Když necítíte zpětnou vazbu, ruce pryč." bylo jedno z jeho pravidel a pro úspěšnost jej rád opakoval. "Jsi moje nové boty. Vždy, když mě muž odmítne, koupím si nové boty!" tak zněla smska od jedné odmítnuvší. Richard doufal, že si dotyčná jako kompenzaci koupí alespoň pěkné boty, a ne třeba žabky. Přestože na "slečnu botovou" často vzpomínal, musel jejich schůzky ukončit, měl prostě tenkrát hodně práce. Představa jedné schůzky za měsíc by mu přišla z jeho strany sobecká, navíc když vycítil, že by mohlo jít o něco víc než o pouhý rozmar. Abyste to pochopili správně, Richard není nepřítelem žen. Ženy miluje. Některé i čtyřikrát denně. Jsou pro něj jeho múzou i vnitřním motorem jeho života, ale občas ho serou. Nic víc, nic míň.
Během jeho usilovného přemýšlení nad vlastním životem a vztahy zapomněl na čas. Ema už zde měla dávno být a popravdě se na ni upřímně těšil. Převlékl se do košile a u pokojové služby nechal objednat nejlepší láhev šampaňského. Představoval si, co bude mít Ema na sobě, až vejde do pokoje. Vytvořil si scénář na pět variant, které kousky z ní okamžitě svleče a které jí naopak nechá pro větší fantazii. Ženy, které jsou do pěti vteřin svlečené, to je jako přijít do kina na konec filmu. I když dobrého filmu. Stejně by mu udělala nejvíce radost, pokud by na sobě měla jen tepláky a pod nimi černá tanga - na to je zase "úchyl" Richard.
V tom se otevřely dveře. Na prahu stojí Ema. V jedné minutě střídá návaly smíchu pláč.
"Co se stalo, Emo?"
"Jsem těhotná," vykřikne, ,,co budeme dělat?"
Richard chvíli jen stojí a mlčí. Pochopil, že celý den přemýšlení nebyl bezdůvodný.
"Promiň, někdy jsem strašná plačka!" řekne Richard a utírá si slzy do značkové košile.
"Co bychom dělali, oslavíme to!"
Ema se k němu rozeběhne a políbí ho.
"Alespoň nemusíme řešit hypotéku!" hlesne Richard, což oba rozesměje.
Žádné komentáře:
Okomentovat