TŘÍDNÍ SRAZ

"Dobré ráno, Vietname"

1/

Budík zazvoní pokaždé v jiný čas. Někdy mezi osmou, někdy až desátou hodinou dopoledne. Kvído zrovna blokuje opakující se zvuk nenáviděného přístroje. Vstane, a pokud zrovna nepotřebuje nutně na záchod, zapálí si prvně cigaretu. Během těchto čtyř minut si obvykle naplánuje svůj den. Jako firemní právník nemusí zažívat každodenní stereotyp, tedy vstát, odjet do práce a na konci dne se unaveně vracet do svého hnízda. Jednoduše má svou kancelář doma a pracuje zrovna, když chce nebo pokud něco nutně spěchá. Snídani klasicky vynechává. Kvído totiž jí nerad sám a proto si říká, že snídani bude sdílet až s budoucí exmanželkou a snad i s vlastními dětmi.

Ještě v trenýrkách si zapne emailovou poštu a zkontroluje denní úkoly. Mezi maily od ředitele a  sekretářky rozklikne zprávu od Jany, jeho bývalé spolužačky z gymplu. 

"Ahoj spolužáci, již delší dobu nebyl žádný sraz, co se takhle sejít po dvaceti letech U Krále, v sobotu 24. listopadu v 18 hodin. Účast mi potvrďte kvůli rezervaci. Díky, těším se na Vás děcka, Jana." 

Slovo "děcka" jej rozesměje a jako čtyřicetiletý mužský si vybaví pár momentů ze studií na střední škole. Bylo to v tomto pořadí: holky, rum, cigarety, holky, maturita, holky, vodka, cigarety a nakonec holky. 

"Byly to krásné roky!" říká si v duchu a do detailu si vybavuje ňadra svých bývalých lásek.  

Pro velký úspěch tuto stejnou osnovu praktikoval i na vysoké škole a v podstatě je tomu takto i dodnes. Akorát škola byla vyměněna za práci a příležitostné psaní. Levný alkohol vytěsnil Jameson. 

Kvido se zvláštní radostí, ale zároveň i nelibostí účast na srazu potvrdí. Toho dne pracuje až do noci.

"Den D"

2/

Sobotní dopoledne tráví Kvido na dálnici D1 a v silných refrénech neúspěšně vypomáhá svému oblíbenci Jimu Morrisonovi, jenž ho doprovází na všech cestách. Během jízdy vyřizuje telefonáty od spolužáků, se kterými je od maturity v běžném, dá se říci jednoměsíčním kontaktu u piva nebo večeře. 

Postupně se domluvil s Evou, Milošem, Davidem a Adamem, že na sraz dorazí společně a předtím si zajdou sólo na skleničku. Ano, i po tolika letech se obávají přijít každý zvlášť. Pouto a jakási věčná  dětinskost jen tak za roky nevymizí. Po dvou hodinách cesty a zpěvu konečně dorazil do města, kde vyrůstal. 

3/

Na lehké večeři s přáteli probírá ve zkratce své životy, práci a rodinu. Od gymplu se pravidelně setkávají, není proto důvod k dlouhým řečem.

"No, popravdě se mi tam moc nechce, chlapci." pronese Eva.

"Komu by se taky chtělo mezi tisíce fotek ubrečených harantů, svateb a neúspěšné odtučňovací kúry," odpoví jí Kvído, ,,ty srazy jsou strašný klišé!" 

"No co, ožereme se, uděláme ostudu a klidně můžeme jít někam pokračovat!" reaguje realisticky Miloš. 

"Jak se těšíš na Irenku, Adame," zeptá se Kvído drze svého kamaráda na jejich bývalou spolužačku, ,,zopakujete si stužkovák?" 

Kvídova poznámka nechává Adama naoko klidným, ale v mysli vzpomíná na Irenina velká prsa a její vlasy, které vypadají, jako byste na železo nalili vodu a nechali  čas a kyslík působit. 

David jen tiše své přátelé poslouchá a usmívá se. David totiž mluvit nemusí, jeho výrazy mluví za něj. Po chvíli se podívá na své hodinky a tím přátelům naznačí, že je již čas pomalu vyrazit.

"Nejez žlutý sníh"

4/

"Ááá, už jsou tady, rebelové z gymplu!" zakřičí neznámý ženský hlas ihned po příchodu nerozlučné party na sraz. 

"Už to začíná!" řekne potichu svým přátelům Kvído a nechápe, co bylo rebelské na tom, říct během studií učitelům vlastní názor a nelézt jim přitom do zadku. 

"Kouření a pití levného vína ve školní šatně by se ale za rebelské dalo lehce považovat." doplňuje s úsměvem svůj názor.

Na srazu jsou vytvořené skupinky lidí, stejně jako tomu bývávalo na gymplu. Po dvaceti letech se vůbec nic nezměnilo. I učitel tělocviku Přádovský, který jako jediný na setkání z učitelského sboru dorazil, je stejně vilný k děvčatům, jako před léty. 

Po druhém pivu se Kvído opatrně rozhlíží po svých spolužácích a usoudí, že ti, kteří zůstali v jejich rodném malém městě, vypadají o poznání starší a ustaranější, než ti, kteří dnes žijí ve větších městech. Nedokázal ale pochopit, proč tomu tak je. Některé spolužáky vůbec nepoznává. Většina z nich ztloustla, zplešatěla a zfotrovatěla. Naopak není schopen si přiřadit větší prsa a změnu barvy vlasů k tehdy plochým spolužačkám.

"To není možný, vždyť ta je měla jak veverčí uši!" špitne Kvídovi Miloš do ucha, popisujíc Moničina prsa. 

"Plastika, kamaráde!" odpoví nechtěně nahlas Kvido, čehož si Monika okamžitě všimne a nenápadně svá ňadra zkontroluje.

"Pozor, začínají se vytahovat fotky!" procedí Eva mezi zuby směrem k Milošovi a Kvídovi. 

"No nic, situace si žádá Jamesona." usoudí správně Kvído a objednává pět skleniček pro své přátelé.

"A prosím bez ledu, slečno!" upozorní na  svůj požadavek krásnou, hnědovlasou barmanku a nenápadně se jí koukne na zadek.

"Hele, tady jsme na lyžáku!" vykřikne pořadatelka Jana na právě kolující fotografii.

Kvídovi se vybaví vzpomínky na první ročník a lyžařský kurz.

"Jj, to bylo ještě v prváku," vzpomíná, ,,po desáté večer jsme měli zákaz chodit na záchod, tak jsme chcali z oken!"

Kvído upoutal svou historkou zájem spolužáků.

"Tak jsem si klekl na římsu, stáhl kalhoty a započal s vodotryskem," pokračuje v historce, ,,najednou se otevřeli dveře a já myslel, že jste to Vy, pane učiteli Přádovský!"

"Ale byl to jen Miloš, který se zrovna vracel z návštěvy od holek," dodává, ,,nicméně jsem se té situace tak lekl, že jsem blbec vypadl z okna!"

Spolužáky vzpomínka rozesmála. Všichni si představovali nešťastný Kvídův pád z okna.

"Naštěstí pro mě, v ten rok na horách dostatečně nasněžilo, takže jsem jen spadl do dvoumetrového žlutého sněhu!

"Kdo chvíli zvracel, již zvrací opodál"

5/

Zábava se nesla v přátelském duchu. Hlavním tématem byla rodina, práce a úspěchy. O vlastních neúspěších nepadlo ani slovo. Nezúčastněný pozorovatel by namítl, že si právě dalo dostaveníčko klubu "Dokonalých". 

Janu už tyto debaty příliš nebaví, navrhne tedy Kvídovi, aby ještě zavzpomínal.

"Řekni tu historku o "Blujníkovi"! řekne pobaveně Adam a nenápadně mu tak vrací jeho jízlivou poznámku na Irenu. 

"Fakt, vždyť tuhle každý znáte!?" kroutí hlavou Kvído a ví moc dobře proč.

"Tak jo, když jinak nedáte!" 

"To bylo taky ještě v prváku a odpadli nám první dvě hodiny výtvarné výchovy," upřesňuje, ,,třetí hodinu byla písemka z dějepisu, takže nás tady s Milošem napadlo, že přijde ráno ke mně domů a na písemku se připravíme!"

"Bohužel naše prvotní nadšení z učení rychle opadlo a my za hodinu vypili láhev vodky na lačno a k tomu pár štamprlí slivovice!"

"Samozřejmě nás napadlo to nejchytřejší řešení v danou chvíli a my se vypotáceli namol směrem do školy!" 

"No počkej, dopověz Kvído, jak to pokračovalo!" s úsměvem nadhazuje Eva a popohání tak kamaráda k dokončení historky.

"To máš kliku"

6/

"Oukej, tak tedy písemku jsme dopsali a mně se udělalo poněkud dost nevolno!" pokračuje ve vyprávění Kvído.

"Orosené čelo a pachuť v hubě mi jasně napovídaly, že ta vodka prostě musí ven," směje se, ,,pro můj tehdejší organismus to byla nezvyklá zátěž!"

"Tak jsem to hodil před celou třídou a učitelem dějepisu Kramplem, že jo."

"Ano, já seděla vedle něj a tak tak mě ta Kvídova nálož minula!" doplňuje historku Eva, která právě dostala záchvat smíchu a pohladila Kvída přátelsky po rameni.

"No jo, jenže já neměl z toho šoku sílu vyjít ze třídy ven!" upřesňuje situaci Kvído, ,,nejdřív jsem narazil hlavou do dveří, protože jsem nepoužil kliku, blbec ...!"

"... a v momentě, kdy jsem již pochopil, že kliku musím nejdříve stisknout, tak jsem ji nemohl chytit, protože to ten alkoholem nasáklý mozek prostě nebyl schopen pobrat ...!"

"... chvíli byla vlevo, pak vpravo, asi až po minutě tohoto cirkusu, kdy jste mě mezitím všichni pozorovali, jsem konečně ze třídy utekl!" 

"Tak to jsi měl nakonec kliku!" glosuje historku David.

"Pohádková maturita"

7/

Kvídovy historky ze školních lavic jsou příjemným zpestřením večera. Setkání postupně opouští ti, kteří přijeli autobusem a na které doma čekají manželé, manželky nebo děti. Miloš objednává tři láhve šampaňského, zatímco Jana řeší problémy s nezaplacenou útratou prvních uprchlíků.  

"Ser na to, Jani, to nějak vyřešíme!" komentuje neplatiče Miloš. 

"Příště se bude platit hned při objednávce!" plánuje Jana do budoucna jako správná organizátorka.

"Tak na zdraví, na vzdělávací systém v Česku a dnešní sraz!" nadhodí Adam.

"Škoda, že klasicky nepřišel David Šťastný," připomíná Eva jejich oblíbeného spolužáka, ,,od maturity jsem ho neviděla, kde je mu vlastně konec?"

"Ženatý, dvě děti, vesnice!" glosuje Miloš Evinu otázku, ale zároveň jej mrzí, že jejich dobrý kamarád opět nedorazil.

"Maturita, to byla taky sranda, co děcka!" ptá se osazenstva Jana.

"Až na literaturu dobrý," přebírá opět hlavní slovo Kvído, ,,vytáhl jsem si otázku číslo 21 - prozaické útvary v literatuře!"

"Takže jsem asi deset mluvil o pohádkách a za Boha jsem si nemohl vzpomenout, kdo napsal Sněhovou královnu!" 

Učitelka Hajnovská se mě tenkrát zeptala: "Kvído, Vám maminka nečetla pohádky, když jste byl malý!"

"Říkám jí, samozřejmě že četla, paní profesorko, ale neřekla mi, kdo to zrovna napsal," vzpomíná na zkoušku dospělosti, ,,načež jsem všechny členy maturitní komise rozesmál a věděl jsem, že je to v suchu!"

Kdyby Kvído nebyl tak upovídaný, všiml by si, že Adam s Irenou se mezitím nenápadně vytratili na záchod. Určitě by si do Adama přátelsky šťouchl, i když on má v tuto chvíli určitě plné ruce práce. 

Barmanka Kvída neustále pozoruje. Nejen kvůli výši očekávaného dýška. Kvído má dar upoutat pozornost alespoň jedné pěkné ženy v místnosti. Proto je neustále single a brání se být uloven navěky nějakou lačnou saní. Svádí tak vnitřní boj se svou svobodou. 


"Nesnáším loučení"

8/

Nálada a objem vypitého alkoholu v průběhu večera úměrně stoupá. Z původních 25 účastníků zůstalo pouhých sedm statečných. 

"Omlouvám se za vyrušení, ale za chvíli budeme zavírat." upozorní společnost barmanka, která se při sbírání skla bokem lehce otře o Kvídovu paži. 

"Půjdeme ještě někam?" zeptá se Miloš.

"Mohli bychom zajít do klubu Luna," navrhuje Kvido, ,,sice už jsme na to starší kousci, promiň Evi, ale to nám může být jedno!"

Všichni se jednohlasně shodli na tomto skvělém nápadu a společně se vydávají do místního svatostánku zábavy. Miloš cestou nechává kolovat láhev nedopitého šampaňského. 

"Jo, tak do Luny jedině namol," dodává Jana, která se obává, že na tento druh zábavy nemá dostatečně vysoké datum narození v občance, ,,snad tam ti mladí smradi budou více shovívavější ke starším ročníkům, než jsme byli kdysi my!"

Po cestě do klubu si Kvído uvědomil, že v restauraci zapomněl mobil. 

"Lidi, běžte napřed, já se musím vrátit pro telefon," informuje své přátele, ,,za chvíli za Vámi dojdu!"

9/

"Dobrý den, nenechal jsem u Vás mobil?" ptá se krásné barmanky, která právě leští skleničky od vína.

"Ano." odpoví brunetka s pronikavě modrýma očima. 

"Upřímně jsem si ho zde nechal schválně kvůli Vám," vysvětluje zapomenutý telefon, ,,byla to jediná možnost, ač možná nepěkná, jak se zbavit mých přátel!"

"Možná to ode mě bude znít drze, ale jste moc krásná, nezajdeme zítra na večeři a sklenku vína?"

Barmanka se na Kvída roztomile usměje a řekne: "A nedáte si raději snídani u mě, pane vypravěči?"

STOLETÍ PLNÉ PRAVDY A LÁSKY

#nocnimura #mickeymouse

Leknutím jsem se probudil.

"Prosím, ať je to jen sen,"  uklidňuji sám sebe, ,,ať je to jen sen!" 

Třičko na spaní s obrázkem "Mickey Mouse" mám zcela propocené. Cítím se jako plastový kelímek právě dojedeného jahodového jogurtu. Konečky prstů se ujišťuji, zda mám stále svou tvář a kafkovsky se rozhlížím po pokoji, který lehce osvětluje můj notebook. Zjišťuji, že to nebyl pouhý sen, ale že jsem se právě probudil do kruté reality. Stejně jako den předtím, a podobně jako předešlých deset tisíc devět set padesát dnů, na mě zpoza rohu hází nedbalý úsměv 21. století. 

Nedávno jsem se v jednom vědeckém článku dočetl, že sny si člověk pamatuje nejpodrobněji do pěti minut po probuzení. Rozhodl jsem tedy tento zážitek sepsat, i když jsem usoudil, že včerejší snění o mé přitažlivé kolegyni a našemu sexu ve služebním autě, považuji za více zábavný. Vyskočil jsem tedy z postele ke svému počítači a pečlivě sepisuji jednotlivé pasáže onoho strašného zhmotnění mých každodenních myšlenek. 

#sexymodelka #partylife

Ocitnul jsem se na párty v klubu, který je nápadně podobný klubu ve městě, kde jsem vyrůstal. Lidé kolem vypadají spokojeně a popíjejí drinky, což je na párty obvyklé. U baru stojí krásná, vysoká blondýna. Vypadá jako hlavní hvězda hollywoodského filmu, nebo modelka z titulky. U známých pasáží právě hrajících skladeb zvedne ruce nahoru, přivře lehce oči a vydává ze sebe pištivé "whooo" směrem k dýdžeji. Kolem postávající chlápci ji neustále chtějí pozvat na drink. Někteří i vícekrát za večer, za týden, za měsíc. Na maloměstské "zábavě" to bývá obvyklým klišé. Na pódiu právě tančí Michael Jackson. Stále je Afroameričan. 

"WTF a LOL!" pomyslím si pobaveně.

Do této chvíle by se jednalo o klasický sen. 

Vybavuji si, že autor v článku popisoval skutečnost, že sen promítá nejčastěji naše aktuální myšlenky, popřípadě místa, na kterých jsme někdy byli. 

Najednou jsem se ocitl u oné dívky doma. Je ráno. Ona mě nevidí. Otisky tužky na oči dominují jejímu světlému polštáři. Šaty i boty na podpatku leží ledabyle na zemi. Z pozůstatků její večerní krásy zůstal pouze ten reálný základ. Sedí sama ve své kuchyni. Po místnosti se válí kocovina. Na sobě má jen kalhotky a seprané tričko po ex příteli, který s ní už 3 roky nežije. Prý nerada polykala. 

Ukusuje studený párek a zajídá jej tři dny starým chlebem. Vše zapíjí vyprchanou Coca Colou. Příští týden si zajde do klubu opět - čekat na svého vysněného prince, kluka z plakátu a ideál tohoto století. Přes facebookovou aplikaci mobilního telefonu poděkuje všem lidem za skvělou párty. Nakonec nezapomene dodat, že si právě připravila výbornou snídani v anglickém stylu. Přichází první "lajky". 

#loveforever

Ocitám se zpátky v klubu. U baru potkám své dávné přátelé. Usmívají se. Takový ten navoněný páreček z růžové knihovny či latinskoamerické telenovely, který spolu chodí od základní školy. Celý večer tráví bok po boku. U baru, tancem i na toaletu chodí společně. 

On čeká na ni, až vyjde přiopile za dveří záchodu. Mezitím ona sedí v kabince a píše sms svému milenci, se kterým se poprvé vyspala před rokem, když On byl na služebce. Ona zítra vloží na svůj facebookový profil fotku s komentářem: "Včerejšek s miláčkem - jsem moc ráda, že Tě mám!" 

Někteří chlápci jsou hold na život, někteří jen vyvažují nedostatky jejího přítele - někdy se jí On zdá málo zábavný, málo nadržený, nerozumí tolik její duši jako zmíněný milenec a někdy se jí zdá malý. Nejčastěji, když se Ona rozhodne pro boty na podpatku.

#food #sushi

Neznámý muž sedí v asijském bistru. Já stojím v polootevřené kuchyni a nemůžu najít wasabi. Ano, nedávno jsem si doma připravoval sushi a zapomněl koupit onu zelenou křenovou pastu.

Chlápka dělí pár dní od chvíle, kdy se přestěhoval za prací do většího města. Zrovna si fotí své první okusené sushi a odkoukává od okolních jedlíků, jak správně držet hůlky. Ukázkové video na YouTube mu v praktickém životě nestačí. Právě se vyfotil s otevřenou pusou, vkládajíc smotanou rýži obalenou v řase do úst. Během prvních pár žvýknutí se objeví fotka na jeho facebookovém profilu s komentářem: "Jím zdravě, vy nuly!" Doma jej však netrpělivě čeká dva dny otevřená paštika, citrón a zelená pizza šunka. Pár stovek dolarů měsíčně mu jednoduše, jako začínajícímu call operátorovi, na každodenní debužírování nestačí. Přichází první "lajky" s prvními komentáři. Dopřává si jako pán. ROFL.

#zavist #chcitotaky #loveforever

Najednou se objevím v pokoji kamarádky Hany. Večer měla v plánu zajít s kolegyní na piccolo, pardón - espresso, ale nakonec se rozhodla pro společnost chipsů a film Bridget Jones. Prohlíží si facebook a každým posunutím šipky dolů na své klávesnici uvažuje nad svým životem. Zjišťuje, že vlastně žádný život nežije. 

Pracuje jako bankovní poradkyně. I když ji její práce baví a naplňuje, uvědomuje si, že nikdy nebude studovat v zahraničí, nečekají ji promoce, ani zásnuby a o svatbě a bílé hrdličce, která ji posere ty drahé bílé šaty, si může nechat zdát. Dokonce ani na tu krásnou novou svítící pračku, kterou právě sdílela přes Instagram její kamarádka Ema, nebude ještě dlouho mít. 

Ema. Tak ta se právě vrátila ze svatební cesty z Bali, kterou Hana poctí jedním velkým "lajkem". Ema na oplátku "lajkne" Hančin status o dnešním večeru s Bridget Jones. Mezitím, čeká Ema na svého novomanžela, jenž zrovna v zamčené koupelně píše smsky nějaké couře, kterou potkal před rokem v klubu. 

#nevimjaktorict #jsemtakslozity #myslimnatebe #photoshop

V další části mého snu právě sdílím píseň z YouTube. Myslím na jednu dívku a pomocí songu určeného jí, naivně doufám, že pochopí, co k ní cítím. Vlastně dotyčnou ani neznám. Nedávno si mě přidala do přátel a já se do ní okamžitě a bezhlavě zamiloval. Kdybych tak věděl, kolik si dala práce s Photoshopem a správným ořezáním profilové fotky lehce nad její prsa, tak bych to zřejmě neudělal. Na síti může být každá krásná. 

"You are so beautiful" od Joe Cockera vystihuje snad vše, ne? 

Neúspěšně vkládám píseň na mou zeď. Wi-fi se prostě nechce chytnout. 

"Pitomý signál", nadávám si pro sebe. 

Připojení ve snu trvá věčnost. Konečně. "Lajkují" to však jen mé kamarádky a holky, o které nemám zájem. Zvláštní, že se vždy chytnou jen potencionální ctitelky. Nechápu, proč se zrovna ocitám v zoo. Klece jsou prázdné a kolem mě pobíhají divoké šelmy.

#pohovor #ferarri

"Dobrý den, vítejte v nejlepší společnosti na světě zabývající se finančním poradenstvím." pronáší ke mně mladý dvacetiletý hejsek Jimmy. Má nasazený klaunský nos. Ze všech sil se bráním smíchu. Raději chci být zpátky v zoo, než tady.

"Vzdělání, které nám nabízíte, nás nezajímá," dodává Jimmy, ,,já sám mám absolvované pouze večerní kurzy, jak rychle zbohatnout!"

Netuším, jak odpovědět. Neustále se mě ptají, zda vím, co je to pyramida. Kolegyně mladého hejska mě ujišťuje, že důležitý je tah na bránu a klient. Pokud budu šikovný, můžu mít brzy svůj vlastní pracovní tým a Ferrari, podobně jako mladý hejsek. Na teambuildgových akcích se údajně jen šukouškuje, což je asi jediné, co mě na pohovoru zaujalo. Utíkám z místnosti pryč. Mladý hejsek utíká za mnou. Bojím se, že chce šukouškovat. Když už jsem v bezpečí venku, tedy pryč z nejlepší společnosti na světě zabývající se finančním poradenstvím, srazí mě vrtulník. Nechápu, odkud se vzal, zřejmě za to může včerejší promítání filmu Die Hard 4. Mezitím mi přijde smska, že jsem u pohovoru uspěl. Strašně rád bych chtěl statusem oznámit, že jsem se stal managerem, ale bohužel pro mě to již není možné. 

#mickey mouse #finale

Jsem mrtvý a dívám se na vlastní rakev. Stojím sám v prázdném pohřebním sále. Teda až na Mickey Mouse v první řadě. Podivným, pisklavým hláskem ke mně promlouvá a ocáskem radostně bouchá do dřevěné lavice. Podává mi iPad s mým facebookovým profilem. Na zdi vidím červený čtvereček s číslicí 1985. Kliknu na něj. Na profilu se objeví 1985krát napsáno R.I.P. 

"Za deset minut to není špatné skóre!" zamyslím se lišácky.

"Tak zrovna tenhle člověk to určitě s R.I.P. nemyslel upřímně!" kroutím hlavou a přitom se směju. 

Směje se i Mickey Mouse. Parchant.

"Co jsem to jen stvořil, Marku," ptám se sám sebe, zatímco se ozvěna nese sálem, ,,co jsem to jen stvořil, Marku Zuckerbergre!?"

Leknutím se probudím.

RENDEZ-VOUS

JANA

Na páteční večer se Jana těšila celý týden a na samotné přípravě to šlo hned poznat. Oholila si nohy, natočila vlasy a na věšáku měla připravené šaty, o kterých věděla, že v nich vypadá úžasně. Lehce odhalená ňadra a správná délka šatů dávaly jasně najevo: "Nejsem děvka, ale jsem neskutečně sexy, panáčku". Během příprav na rande několikrát zkontrolovala mobil. Čekala na zprávu od Ivoše, který ji měl napsat, kdy a kde se dnes sejdou. Představovala si, jak si po romantické večeři zajdou na pár skleniček, možná i zatančit, a pak taxíkem k němu, kde jí opět vykouzlí pár orgasmů. 

Zrovna, když si malovala oči, pípla jí smska. Nadšením vyběhla do ložnice a zprávu si přečetla.

"Dnes nemůžu. Promiň. I."

 

IVOŠ

Ivoš odložil telefon na noční stolek. Zašmátral pod postelí a vytáhnul nedopitou láhev s  šampaňským. Zuby otevřel špunt a trochu šumivého moku nalil Alici do pupíku. 

"Ještě to pořád studí!" uchichtla se Alice.

"Nediv se, byla to rychlovka, tak zůstalo chladné," řekl Ivoš, ,,teď už si dám ale záležet!"

"No, jen aby!" drze odpověděla Alice a našpulila se nahým zadkem na bok.

JANA

"Já jsem fakt kráva!" nadávala si pro sebe Jana. 

Nevěděla si s náhlou změnou pátečního večera rady. Komu se ozve? Přece nezůstane trčet doma. Chtěla zavolat její nejlepší kamarádce Alici, ale pak si vzpomněla, že odjela za rodinou na Šumavu. Po chvíli hledání jmen v mobilu se rozhodla, že napíše Mirkovi, který ji už uhání bezmála dva měsíce. Podle Jany je sice hodný, ale to je tak všechno. Oblékla si džíny, tričko a peněženku si nechala doma.

"Mirkovi se stejně budu líbit ve všem." odsekla a nemohla přestat myslet na Ivoše, který jí dnes dal košem.

MIREK

Když si po třetí četl zprávu od Jany, nevěřil vlastním očím. Opravdu mu dnes napsala, jestli s ním nezajde na kafe? Ihned jí souhlasně odpověděl a zkontroloval obsah své peněženky. 

"Vezmu si pro jistotu kondom, co kdyby?" přemýšlí nahlas.

"Sakra, musím ještě zrušit dnešní rande se Zuzkou," pomyslel si, ,,je sice hodná, ale to je tak všechno."

JANA A MIREK

"... no a pak jsem ten vývar omylem vylil do dřezu!" popisoval usmívající se Mirek dnešní příhodu s polívkou.

Jana se rozesmála, ale takovým tím nuceným smíchem, který pozná jen odborník, který se snaží zabavit svůj doprovod v příjemné kavárně, zatímco onen doprovod v tu chvíli myslí na úplně jiného chlápka. 

"Dáme si víno?" zeptal se Mirek.

"Ne, ne, zůstanu u Coly, dnes nemám náladu pít," utla objednávku Jana, ,,navíc mi doma asi bouchly pojistky, tak nechci večer bloudit opilá ve tmě!"

"Dobře, tak si dáme ještě dvě Coly!" řekl Mirek k číšníkovi smutným pohledem.

"Ale kdybys měl čas, tak až dopijeme, mohl by ses jít ke mně na ty pojistky podívat!" obrátila Jana. 

Na Mirkově tváři se vykouzlil úsměv a byl rád, že si přeci jen ty kondomy vzal.

IVOŠ A ALICE

 

"Tak nikam nechoď a zůstaň tady, Alice." 

"Dobře, ale ráno si musím skočit domů pro oblečení!"

"Oukej, a zajedeme si někam na oběd, krásko!"

"Abych Ti pak tady nezůstala napořád?"

"Prosím, zůstaň!"

 JANA A MIREK 

"A už můžeš svítit jako ve Vídni!" hrdě prohlásil  Mirek právě nahozené pojistky.

"Děkuju, jsi zlatíčko!" sama bych se tady v té tmě bála.

"Nemusíš tu být sama!"

"Nezlob se Mirku, byl to skvělý večer, ale jsem děsně unavená!"

"Chápu, a zopakujeme to kafe?"

"Určitě, někdy si napíšeme!"

Když Mirek odcházel od Jany, cítil se hloupě a naivně. Světla lamp osvětlovala v tu chvíli jen jeho. Připadal si jako poslední člověk na světě. Vytáhnul ze své kapsy telefon a napsal Zuzce: "Zítra kafe?"

Zuzka bleskurychle odpověděla: "Určitě, budu se moc těšit. Posílám pusu."

V tu samou chvíli napsala zprávu i Jana Ivošovi. Ležela na posteli a v televizi zrovna dávali Sex ve městě.  

"A zítra budeš mít čas? Mohli bychom zajít na oběd. Jana." 

  

JANA A ALICE

Obě nejlepší kamarádky se po víkendu domluvily na zumbu. 

"Copak si dělala v pátek?" zeptala se Alice.

"Byla jsem nakonec s Mirkem, ale byl strašně vlezlý," odpovídá s pocitem studu Jana, ,,a chtěl sex!"

"A?" vyzvídala Alice.

"Nic nebylo prosímtě, neblázni!"

"A co ty, jak bylo u rodičů na Šumavě?"

"Báječně, příští týden jedu zase!"

KDYŽ SE VRÁTÍ BOHÉM DOMŮ

Pokojem zněla píseň Hany Hegerové. Nemohl si vzpomenout na její název. Nevadí. Lehce přiopit Jamesonem přicválal domů. Měl chuť na něco rádoby intelektuálního. Něco tak chytrého a krásného, co mu tato doba nenabízela. Nebo to záměrně přehlížel a nechtěl být další cihlou ve zdi.

Kvalitní pití vyžaduje kvalitní hudbu a na knihu neměl dost sil. Oči lehce klopýtaly o jeho upřený pohled. Žal, nebo dobrá nálada? Nebyl si tou večerní melancholií jist. Večer vše vypadá jinak. Pompézně a jasněji. 

Jo!

Ráno ovšem nekompromisně utne tu pomyslnou pomíjivou krásu a prvotní paprsky obnaží nedokonalost.

Nechce se probudit a trvá na tom zůstat ve lži. Alespoň na chvíli. Vyřčená slova a myšlenky ztratí lesk. Toho se nejspíše bojí.

"Miláčku." hlesl do ticha. Avšak v pokoji byl sám. Vybavily se mu jeho bývalé lásky a on nevěděl, komu tento libozvuk adresuje. Jí, kterou kdysi znal? Jí, kterou zná? Nebo jí, kterou teprve potká?

Je zmaten sám sebou a zlatavým irským mokem.

Proč nemůže vést rozhovor s Villonem, Woodym Allenem či s drzou konkubínou?

"Mám vanu plnou fialek," tak se jmenuje ta píseň, ,,chanson, vole!"

A usnul.

ÚSPĚCHY POVÍDEK "NA BARU S MASARYKEM"

Vážení čtenáři povídek "Na baru s Masarykem", 

děkuji Vám za čtení povídek "Na baru s Masarykem". Chtěl bych se s Vámi podělit o velikou radost z prvního úspěchu. Povídka "DOVOLENÁ S TCHÝNÍ" se umístila jako jedna z nejzajímavějších v rámci literární soutěže "Nepiš do šuplíku", kterou pořádá v rámci svého programu festival Colours of Ostrava. Povídka byla vybrána zástupci Moravskoslezského deníku a z řad zástupců festivalu.

Dne 19. 7. 2013 v 15 hodin mě můžete zastihnout při čtení této povídky v ostravské kavárně Deník.

Tímto bych Vám chtěl ještě jednou poděkovat. Brzy se můžete těšit na další povídky.

Soutěž: Nepiš do šuplíku

Ta jistá povídka se v rámci literární soutěže pořádanou http://www.databazeknih.cz/ umístila na 6. místě z celkového počtu 92 zúčastněných. Jednalo se o červnovou tvůrčí soutěž na téma "letní povídka".

Soutěž: Letní povídka

PRAVIDLA KLUBU

1/ 

Seděl na baru a popíjel prvního Jamesona bez ledu. Občas se otočil a koukal, jak se lidi ve dvě ráno dokážou bavit. Skupinka holek tančících na parketu určuje tempo všem okolo. Neodmyslitelnou součástí jsou chlápci v permanentním pohybu, kteří ve svých rukách drží dva drinky. Jeden pro sebe a druhý, který lacině nabízí vybrané skupině neznámých dam.

Přišlo mu vždy vtipné, když tito "číšníci amatéři", jak je kdysi nazval, přijdou za holkou s otázkou, zda si nedá něco k pití, i když je evidentní, že ona svůj vlastní drink ještě nedopila. Kolem se potuluje spousta osamělých lovců všech věkových kategorií a pak samozřejmě držáci. To jsou ti, co drží kabelky svým přítelkyním, které zrovna tančí. Mezery zaplňují nudící se páry.

2/

Seděl na baru a popíjel třetího Jamesona bez ledu. Občas se otočil a koukal, jak se lidi ve tři ráno dokážou bavit. Skupinka holek tančících na parketu se tlačí čím dál více ke stupínku. Držáci drží, přešlapují na místě, a přísnými pohledy odhánějí nápadníky svých přítelkyň. "Číšníci amatéři" mají se svou taktikou a přibývajícím časem větší a větší úspěšnost. Některé z dam už nemají zapotřebí dopíjet svůj drink a okamžitě si přebírají ten darovaný. Páry demokraticky diskutují, zda zůstat, či jít domů spát. Lovci loví.

3/

Seděl na baru a popíjel pátého Jamesona bez ledu. Občas se otočil a koukal, jak se lidi ve čtyři ráno dokážou bavit. Skupinka holek, která předtím tančila na parketu, již kroutí bokem se zvednutýma rukama jen na stupíncích, či se lascivně svíjí u tyče. Na parketu mezitím tančí část "číšníků amatérů", kteří přece jen dokázali dámy zaujmout jinak, než laciným pozváním na drink. Část držáků stále drží, jiní přemlouvají své protějšky k odchodu domů, ti odvážnější jen pohodí kabelku na zem a odcházejí. Z netanečníků se stávají letití odborníci tance. Pozor! Přichází bohatě nagelovaní cizinci v košilích a silnou vůní parfému. Tvoří se hloučky singles holek a kluků. Smích. Zakopávání o rovnou podlahu a vše, co do té doby bylo pevně připevněno k podlaze, je jakoby v pohybu. Lovci odchází s úlovky k taxíkům. U baru popíjí poslední pár Mattonku. Jemně perlivou.

4/

Seděl na baru a popíjel sedmého Jamesona bez ledu. Občas se otočil a koukal, jak se lidi v pět ráno dokážou bavit. Skupinka tančících holek prořídla. Jedna utíkala za svým ztraceným držákem, jedna sedí na stupínku, zatímco tři zbylé tančí u tyče se dvěma cizinci. Držáci, kteří zůstali, začínají tančit. Kupodivu i s jinými, než se svými partnerkami. "Číšníci amatéři" mají v tuto chvíli padla. Nastala doba, kdy za nimi chodí holky samy, dokonce i ty, které je před několika hodinami odmítly. Čas se krátí a výběr už hold není tak bohatý, jako na začátku. Zbylí dva lovci se snaží zachytit poslední možnou kořist. Neúspěšně. Ty pěkné holky v šatech a na podpatcích už jsou dávno pryč, nebo na nich v tuto dobu nejde poznat, že přišly v šatech, na podpatcích a pěkné. Vyhazovači dávají svou mimikou všem jasně najevo, že show za chvíli končí.

5/ 

Seděl na baru a popíjel devátého Jamesona bez ledu. Občas se otočil a koukal, jak se lidi v šest ráno dokážou bavit. Skupinka holek se líbá s cizinci, s držáky, s "číšníky amatéry" i s vyhazovačem. Většina pije Mattonku a snaží se alespoň o náznaky tance, nebo odbíhá k záchodové míse. Za chvíli se svatostánek moderní zábavy a seznamování zavírá. Poslední přeživší zahajují brainstorming. Kam nyní? Domů? Ještě ne. Nonstop! Skvělý nápad, který si budou vyčítat po celý den jejich nekonečné kocoviny.

Chlápek popíjející Jamesona se k nim přidává. 
No co, i Bůh se chce občas bavit. 

PRINC NA BÍLÉM KONI

1/

Na každou ženu údajně čeká její vysněný "Princ na bílém koni". Některé ženy tomuto mýtu naivně věří do konce svých osamělých dnů, některé rozumně usoudily, že tolik času, kdy mají ještě pevný zadek a prsa, rozhodně nemají. 

Přeci jen žijeme ve 21. století a kůň byl logicky vyměněn za koně jiného, toho pod kapotou. Třistadeset koní právě startuje i Sářin vysněný princ. Bílé Audi TT a v něm vysoký, tmavovlasý elegán jménem Oliver. Ke svému vysportovanému tělu vždy s přehledem vybere perfektně padnoucí oblečení. Ale není to jen rádoby pěkná nádoba a póza bez obsahu. S třemi vysokoškolskými tituly, a počínající úspěšnou kariérou partnera v advokátní kanceláři, se mu daří více než slušně. Výdělky ze svých básnických sbírek věnuje vždy na charitu a na dálku adoptoval již několik afrických dítek. Krom toho, že působí dojmem drsňáka z amerických filmů 50. a 60. let,  je to uvnitř hodný a čestný člověk. 

Jak jinak, ženy po něm šílí. Přehlížejí ve svém okolí vlastní "Prince" a využívají všechny ženské zbraně, jen aby si jich Oliver všimnul. Odvážné dekolty, krátké sukně, vyzývavé pohledy, nic na něj nezabírá. Patrně si nyní myslíte, že by Oliver mohl být gay, ale jednou si Sára svého "Prince na bílém koni" vysnila, nemůže tedy jinak. Navíc je věrný. I když se Sárou oficiálně nechodí a měsíc se neviděli, protože musel odjet pracovně do Francie,  zachovává jakousi nepsanou férovou dohodu.

V květinářství nakoupil obrovskou kytici růží a opatrně ji přiložil v kufru auta hned vedle Sářina dárku. Kabelka od Louboutina přece potěší každou ženu. Tříchodové menu, jež vlastnoručně připravil, pečlivě naskládal do tašky. Černou košili u krku nedopnul na dva knoflíky, nebude přeci zabírat místo, které patří parfému od Armaniho.

Nemohl se dočkat, až ji svým dřívějším příjezdem překvapí. Cestou poslouchal soundtrack z filmu Americká krása a představoval si nahou ležící Sáru mezi růžemi, podobně jako to dělá hlavní filmová hrdinka. 

Když přijel před její dům, srdce mu začalo tlouct rychleji. 

"Snad na sobě nebude mít moc oblečení!" pomyslí si v duchu s představou divokého sexu a vydává se k jejímu domu.

Zaklepe. 

Nic.

Zazvoní.

Slyší kroky. Už!

Otevřou se dveře a v nich stojí muž ve slipech a v ruce drží lahvové pivo.

"Dobrý den, vy budete Sářin bratr, už mi o vás vyprávěla, je Sára doma?" ptá se Oliver.

"Tos uhod, frajere." odpoví muž nevraživě a odchází zpět do obývacího pokoje s rukou škrábající se na zadku.

"Ahoj Olivere, co tady děláš tak brzy?" nevěří svým očí překvapená Sára.

"Ahoj lásko, chtěl jsem Tě překvapit," vypráví Oliver, ,,a ty tady máš bráchu!"

"Víš, Olivere, to není můj bratr," odpovídá Sára tichým hlasem, ,,tohle je Mirek a tak nějak jsme spolu začali před pár dny chodit!"

"Aha." řekne udiveně a zároveň naštvaně Oliver.

"Kdybys věděl, jak je Mirek skvělý, pochopil bys mě," vysvětluje Sára své rozhodnutí Oliverovi, ,,nezlob se na mě prosím!"

2/

Když Sára za dva týdny napsala Oliverovi smsku, ve které ho prosí, aby jí dal ještě jednu šanci a že jedině on je jejím "Princem na bílém koni", bylo již pozdě. Oliver seděl v kavárně s přáteli, popíjel své lungo a byl rozhodnut, že věci ve svém osobním životě musí už konečně začít dělat jinak. To ovšem ještě nevěděl, že za pouhých 28 minut pozná svou Femme fatale.