TŘÍDNÍ SRAZ

"Dobré ráno, Vietname"

1/

Budík zazvoní pokaždé v jiný čas. Někdy mezi osmou, někdy až desátou hodinou dopoledne. Kvído zrovna blokuje opakující se zvuk nenáviděného přístroje. Vstane, a pokud zrovna nepotřebuje nutně na záchod, zapálí si prvně cigaretu. Během těchto čtyř minut si obvykle naplánuje svůj den. Jako firemní právník nemusí zažívat každodenní stereotyp, tedy vstát, odjet do práce a na konci dne se unaveně vracet do svého hnízda. Jednoduše má svou kancelář doma a pracuje zrovna, když chce nebo pokud něco nutně spěchá. Snídani klasicky vynechává. Kvído totiž jí nerad sám a proto si říká, že snídani bude sdílet až s budoucí exmanželkou a snad i s vlastními dětmi.

Ještě v trenýrkách si zapne emailovou poštu a zkontroluje denní úkoly. Mezi maily od ředitele a  sekretářky rozklikne zprávu od Jany, jeho bývalé spolužačky z gymplu. 

"Ahoj spolužáci, již delší dobu nebyl žádný sraz, co se takhle sejít po dvaceti letech U Krále, v sobotu 24. listopadu v 18 hodin. Účast mi potvrďte kvůli rezervaci. Díky, těším se na Vás děcka, Jana." 

Slovo "děcka" jej rozesměje a jako čtyřicetiletý mužský si vybaví pár momentů ze studií na střední škole. Bylo to v tomto pořadí: holky, rum, cigarety, holky, maturita, holky, vodka, cigarety a nakonec holky. 

"Byly to krásné roky!" říká si v duchu a do detailu si vybavuje ňadra svých bývalých lásek.  

Pro velký úspěch tuto stejnou osnovu praktikoval i na vysoké škole a v podstatě je tomu takto i dodnes. Akorát škola byla vyměněna za práci a příležitostné psaní. Levný alkohol vytěsnil Jameson. 

Kvido se zvláštní radostí, ale zároveň i nelibostí účast na srazu potvrdí. Toho dne pracuje až do noci.

"Den D"

2/

Sobotní dopoledne tráví Kvido na dálnici D1 a v silných refrénech neúspěšně vypomáhá svému oblíbenci Jimu Morrisonovi, jenž ho doprovází na všech cestách. Během jízdy vyřizuje telefonáty od spolužáků, se kterými je od maturity v běžném, dá se říci jednoměsíčním kontaktu u piva nebo večeře. 

Postupně se domluvil s Evou, Milošem, Davidem a Adamem, že na sraz dorazí společně a předtím si zajdou sólo na skleničku. Ano, i po tolika letech se obávají přijít každý zvlášť. Pouto a jakási věčná  dětinskost jen tak za roky nevymizí. Po dvou hodinách cesty a zpěvu konečně dorazil do města, kde vyrůstal. 

3/

Na lehké večeři s přáteli probírá ve zkratce své životy, práci a rodinu. Od gymplu se pravidelně setkávají, není proto důvod k dlouhým řečem.

"No, popravdě se mi tam moc nechce, chlapci." pronese Eva.

"Komu by se taky chtělo mezi tisíce fotek ubrečených harantů, svateb a neúspěšné odtučňovací kúry," odpoví jí Kvído, ,,ty srazy jsou strašný klišé!" 

"No co, ožereme se, uděláme ostudu a klidně můžeme jít někam pokračovat!" reaguje realisticky Miloš. 

"Jak se těšíš na Irenku, Adame," zeptá se Kvído drze svého kamaráda na jejich bývalou spolužačku, ,,zopakujete si stužkovák?" 

Kvídova poznámka nechává Adama naoko klidným, ale v mysli vzpomíná na Irenina velká prsa a její vlasy, které vypadají, jako byste na železo nalili vodu a nechali  čas a kyslík působit. 

David jen tiše své přátelé poslouchá a usmívá se. David totiž mluvit nemusí, jeho výrazy mluví za něj. Po chvíli se podívá na své hodinky a tím přátelům naznačí, že je již čas pomalu vyrazit.

"Nejez žlutý sníh"

4/

"Ááá, už jsou tady, rebelové z gymplu!" zakřičí neznámý ženský hlas ihned po příchodu nerozlučné party na sraz. 

"Už to začíná!" řekne potichu svým přátelům Kvído a nechápe, co bylo rebelské na tom, říct během studií učitelům vlastní názor a nelézt jim přitom do zadku. 

"Kouření a pití levného vína ve školní šatně by se ale za rebelské dalo lehce považovat." doplňuje s úsměvem svůj názor.

Na srazu jsou vytvořené skupinky lidí, stejně jako tomu bývávalo na gymplu. Po dvaceti letech se vůbec nic nezměnilo. I učitel tělocviku Přádovský, který jako jediný na setkání z učitelského sboru dorazil, je stejně vilný k děvčatům, jako před léty. 

Po druhém pivu se Kvído opatrně rozhlíží po svých spolužácích a usoudí, že ti, kteří zůstali v jejich rodném malém městě, vypadají o poznání starší a ustaranější, než ti, kteří dnes žijí ve větších městech. Nedokázal ale pochopit, proč tomu tak je. Některé spolužáky vůbec nepoznává. Většina z nich ztloustla, zplešatěla a zfotrovatěla. Naopak není schopen si přiřadit větší prsa a změnu barvy vlasů k tehdy plochým spolužačkám.

"To není možný, vždyť ta je měla jak veverčí uši!" špitne Kvídovi Miloš do ucha, popisujíc Moničina prsa. 

"Plastika, kamaráde!" odpoví nechtěně nahlas Kvido, čehož si Monika okamžitě všimne a nenápadně svá ňadra zkontroluje.

"Pozor, začínají se vytahovat fotky!" procedí Eva mezi zuby směrem k Milošovi a Kvídovi. 

"No nic, situace si žádá Jamesona." usoudí správně Kvído a objednává pět skleniček pro své přátelé.

"A prosím bez ledu, slečno!" upozorní na  svůj požadavek krásnou, hnědovlasou barmanku a nenápadně se jí koukne na zadek.

"Hele, tady jsme na lyžáku!" vykřikne pořadatelka Jana na právě kolující fotografii.

Kvídovi se vybaví vzpomínky na první ročník a lyžařský kurz.

"Jj, to bylo ještě v prváku," vzpomíná, ,,po desáté večer jsme měli zákaz chodit na záchod, tak jsme chcali z oken!"

Kvído upoutal svou historkou zájem spolužáků.

"Tak jsem si klekl na římsu, stáhl kalhoty a započal s vodotryskem," pokračuje v historce, ,,najednou se otevřeli dveře a já myslel, že jste to Vy, pane učiteli Přádovský!"

"Ale byl to jen Miloš, který se zrovna vracel z návštěvy od holek," dodává, ,,nicméně jsem se té situace tak lekl, že jsem blbec vypadl z okna!"

Spolužáky vzpomínka rozesmála. Všichni si představovali nešťastný Kvídův pád z okna.

"Naštěstí pro mě, v ten rok na horách dostatečně nasněžilo, takže jsem jen spadl do dvoumetrového žlutého sněhu!

"Kdo chvíli zvracel, již zvrací opodál"

5/

Zábava se nesla v přátelském duchu. Hlavním tématem byla rodina, práce a úspěchy. O vlastních neúspěších nepadlo ani slovo. Nezúčastněný pozorovatel by namítl, že si právě dalo dostaveníčko klubu "Dokonalých". 

Janu už tyto debaty příliš nebaví, navrhne tedy Kvídovi, aby ještě zavzpomínal.

"Řekni tu historku o "Blujníkovi"! řekne pobaveně Adam a nenápadně mu tak vrací jeho jízlivou poznámku na Irenu. 

"Fakt, vždyť tuhle každý znáte!?" kroutí hlavou Kvído a ví moc dobře proč.

"Tak jo, když jinak nedáte!" 

"To bylo taky ještě v prváku a odpadli nám první dvě hodiny výtvarné výchovy," upřesňuje, ,,třetí hodinu byla písemka z dějepisu, takže nás tady s Milošem napadlo, že přijde ráno ke mně domů a na písemku se připravíme!"

"Bohužel naše prvotní nadšení z učení rychle opadlo a my za hodinu vypili láhev vodky na lačno a k tomu pár štamprlí slivovice!"

"Samozřejmě nás napadlo to nejchytřejší řešení v danou chvíli a my se vypotáceli namol směrem do školy!" 

"No počkej, dopověz Kvído, jak to pokračovalo!" s úsměvem nadhazuje Eva a popohání tak kamaráda k dokončení historky.

"To máš kliku"

6/

"Oukej, tak tedy písemku jsme dopsali a mně se udělalo poněkud dost nevolno!" pokračuje ve vyprávění Kvído.

"Orosené čelo a pachuť v hubě mi jasně napovídaly, že ta vodka prostě musí ven," směje se, ,,pro můj tehdejší organismus to byla nezvyklá zátěž!"

"Tak jsem to hodil před celou třídou a učitelem dějepisu Kramplem, že jo."

"Ano, já seděla vedle něj a tak tak mě ta Kvídova nálož minula!" doplňuje historku Eva, která právě dostala záchvat smíchu a pohladila Kvída přátelsky po rameni.

"No jo, jenže já neměl z toho šoku sílu vyjít ze třídy ven!" upřesňuje situaci Kvído, ,,nejdřív jsem narazil hlavou do dveří, protože jsem nepoužil kliku, blbec ...!"

"... a v momentě, kdy jsem již pochopil, že kliku musím nejdříve stisknout, tak jsem ji nemohl chytit, protože to ten alkoholem nasáklý mozek prostě nebyl schopen pobrat ...!"

"... chvíli byla vlevo, pak vpravo, asi až po minutě tohoto cirkusu, kdy jste mě mezitím všichni pozorovali, jsem konečně ze třídy utekl!" 

"Tak to jsi měl nakonec kliku!" glosuje historku David.

"Pohádková maturita"

7/

Kvídovy historky ze školních lavic jsou příjemným zpestřením večera. Setkání postupně opouští ti, kteří přijeli autobusem a na které doma čekají manželé, manželky nebo děti. Miloš objednává tři láhve šampaňského, zatímco Jana řeší problémy s nezaplacenou útratou prvních uprchlíků.  

"Ser na to, Jani, to nějak vyřešíme!" komentuje neplatiče Miloš. 

"Příště se bude platit hned při objednávce!" plánuje Jana do budoucna jako správná organizátorka.

"Tak na zdraví, na vzdělávací systém v Česku a dnešní sraz!" nadhodí Adam.

"Škoda, že klasicky nepřišel David Šťastný," připomíná Eva jejich oblíbeného spolužáka, ,,od maturity jsem ho neviděla, kde je mu vlastně konec?"

"Ženatý, dvě děti, vesnice!" glosuje Miloš Evinu otázku, ale zároveň jej mrzí, že jejich dobrý kamarád opět nedorazil.

"Maturita, to byla taky sranda, co děcka!" ptá se osazenstva Jana.

"Až na literaturu dobrý," přebírá opět hlavní slovo Kvído, ,,vytáhl jsem si otázku číslo 21 - prozaické útvary v literatuře!"

"Takže jsem asi deset mluvil o pohádkách a za Boha jsem si nemohl vzpomenout, kdo napsal Sněhovou královnu!" 

Učitelka Hajnovská se mě tenkrát zeptala: "Kvído, Vám maminka nečetla pohádky, když jste byl malý!"

"Říkám jí, samozřejmě že četla, paní profesorko, ale neřekla mi, kdo to zrovna napsal," vzpomíná na zkoušku dospělosti, ,,načež jsem všechny členy maturitní komise rozesmál a věděl jsem, že je to v suchu!"

Kdyby Kvído nebyl tak upovídaný, všiml by si, že Adam s Irenou se mezitím nenápadně vytratili na záchod. Určitě by si do Adama přátelsky šťouchl, i když on má v tuto chvíli určitě plné ruce práce. 

Barmanka Kvída neustále pozoruje. Nejen kvůli výši očekávaného dýška. Kvído má dar upoutat pozornost alespoň jedné pěkné ženy v místnosti. Proto je neustále single a brání se být uloven navěky nějakou lačnou saní. Svádí tak vnitřní boj se svou svobodou. 


"Nesnáším loučení"

8/

Nálada a objem vypitého alkoholu v průběhu večera úměrně stoupá. Z původních 25 účastníků zůstalo pouhých sedm statečných. 

"Omlouvám se za vyrušení, ale za chvíli budeme zavírat." upozorní společnost barmanka, která se při sbírání skla bokem lehce otře o Kvídovu paži. 

"Půjdeme ještě někam?" zeptá se Miloš.

"Mohli bychom zajít do klubu Luna," navrhuje Kvido, ,,sice už jsme na to starší kousci, promiň Evi, ale to nám může být jedno!"

Všichni se jednohlasně shodli na tomto skvělém nápadu a společně se vydávají do místního svatostánku zábavy. Miloš cestou nechává kolovat láhev nedopitého šampaňského. 

"Jo, tak do Luny jedině namol," dodává Jana, která se obává, že na tento druh zábavy nemá dostatečně vysoké datum narození v občance, ,,snad tam ti mladí smradi budou více shovívavější ke starším ročníkům, než jsme byli kdysi my!"

Po cestě do klubu si Kvído uvědomil, že v restauraci zapomněl mobil. 

"Lidi, běžte napřed, já se musím vrátit pro telefon," informuje své přátele, ,,za chvíli za Vámi dojdu!"

9/

"Dobrý den, nenechal jsem u Vás mobil?" ptá se krásné barmanky, která právě leští skleničky od vína.

"Ano." odpoví brunetka s pronikavě modrýma očima. 

"Upřímně jsem si ho zde nechal schválně kvůli Vám," vysvětluje zapomenutý telefon, ,,byla to jediná možnost, ač možná nepěkná, jak se zbavit mých přátel!"

"Možná to ode mě bude znít drze, ale jste moc krásná, nezajdeme zítra na večeři a sklenku vína?"

Barmanka se na Kvída roztomile usměje a řekne: "A nedáte si raději snídani u mě, pane vypravěči?"