STOLETÍ PLNÉ PRAVDY A LÁSKY

#nocnimura #mickeymouse

Leknutím jsem se probudil.

"Prosím, ať je to jen sen,"  uklidňuji sám sebe, ,,ať je to jen sen!" 

Třičko na spaní s obrázkem "Mickey Mouse" mám zcela propocené. Cítím se jako plastový kelímek právě dojedeného jahodového jogurtu. Konečky prstů se ujišťuji, zda mám stále svou tvář a kafkovsky se rozhlížím po pokoji, který lehce osvětluje můj notebook. Zjišťuji, že to nebyl pouhý sen, ale že jsem se právě probudil do kruté reality. Stejně jako den předtím, a podobně jako předešlých deset tisíc devět set padesát dnů, na mě zpoza rohu hází nedbalý úsměv 21. století. 

Nedávno jsem se v jednom vědeckém článku dočetl, že sny si člověk pamatuje nejpodrobněji do pěti minut po probuzení. Rozhodl jsem tedy tento zážitek sepsat, i když jsem usoudil, že včerejší snění o mé přitažlivé kolegyni a našemu sexu ve služebním autě, považuji za více zábavný. Vyskočil jsem tedy z postele ke svému počítači a pečlivě sepisuji jednotlivé pasáže onoho strašného zhmotnění mých každodenních myšlenek. 

#sexymodelka #partylife

Ocitnul jsem se na párty v klubu, který je nápadně podobný klubu ve městě, kde jsem vyrůstal. Lidé kolem vypadají spokojeně a popíjejí drinky, což je na párty obvyklé. U baru stojí krásná, vysoká blondýna. Vypadá jako hlavní hvězda hollywoodského filmu, nebo modelka z titulky. U známých pasáží právě hrajících skladeb zvedne ruce nahoru, přivře lehce oči a vydává ze sebe pištivé "whooo" směrem k dýdžeji. Kolem postávající chlápci ji neustále chtějí pozvat na drink. Někteří i vícekrát za večer, za týden, za měsíc. Na maloměstské "zábavě" to bývá obvyklým klišé. Na pódiu právě tančí Michael Jackson. Stále je Afroameričan. 

"WTF a LOL!" pomyslím si pobaveně.

Do této chvíle by se jednalo o klasický sen. 

Vybavuji si, že autor v článku popisoval skutečnost, že sen promítá nejčastěji naše aktuální myšlenky, popřípadě místa, na kterých jsme někdy byli. 

Najednou jsem se ocitl u oné dívky doma. Je ráno. Ona mě nevidí. Otisky tužky na oči dominují jejímu světlému polštáři. Šaty i boty na podpatku leží ledabyle na zemi. Z pozůstatků její večerní krásy zůstal pouze ten reálný základ. Sedí sama ve své kuchyni. Po místnosti se válí kocovina. Na sobě má jen kalhotky a seprané tričko po ex příteli, který s ní už 3 roky nežije. Prý nerada polykala. 

Ukusuje studený párek a zajídá jej tři dny starým chlebem. Vše zapíjí vyprchanou Coca Colou. Příští týden si zajde do klubu opět - čekat na svého vysněného prince, kluka z plakátu a ideál tohoto století. Přes facebookovou aplikaci mobilního telefonu poděkuje všem lidem za skvělou párty. Nakonec nezapomene dodat, že si právě připravila výbornou snídani v anglickém stylu. Přichází první "lajky". 

#loveforever

Ocitám se zpátky v klubu. U baru potkám své dávné přátelé. Usmívají se. Takový ten navoněný páreček z růžové knihovny či latinskoamerické telenovely, který spolu chodí od základní školy. Celý večer tráví bok po boku. U baru, tancem i na toaletu chodí společně. 

On čeká na ni, až vyjde přiopile za dveří záchodu. Mezitím ona sedí v kabince a píše sms svému milenci, se kterým se poprvé vyspala před rokem, když On byl na služebce. Ona zítra vloží na svůj facebookový profil fotku s komentářem: "Včerejšek s miláčkem - jsem moc ráda, že Tě mám!" 

Někteří chlápci jsou hold na život, někteří jen vyvažují nedostatky jejího přítele - někdy se jí On zdá málo zábavný, málo nadržený, nerozumí tolik její duši jako zmíněný milenec a někdy se jí zdá malý. Nejčastěji, když se Ona rozhodne pro boty na podpatku.

#food #sushi

Neznámý muž sedí v asijském bistru. Já stojím v polootevřené kuchyni a nemůžu najít wasabi. Ano, nedávno jsem si doma připravoval sushi a zapomněl koupit onu zelenou křenovou pastu.

Chlápka dělí pár dní od chvíle, kdy se přestěhoval za prací do většího města. Zrovna si fotí své první okusené sushi a odkoukává od okolních jedlíků, jak správně držet hůlky. Ukázkové video na YouTube mu v praktickém životě nestačí. Právě se vyfotil s otevřenou pusou, vkládajíc smotanou rýži obalenou v řase do úst. Během prvních pár žvýknutí se objeví fotka na jeho facebookovém profilu s komentářem: "Jím zdravě, vy nuly!" Doma jej však netrpělivě čeká dva dny otevřená paštika, citrón a zelená pizza šunka. Pár stovek dolarů měsíčně mu jednoduše, jako začínajícímu call operátorovi, na každodenní debužírování nestačí. Přichází první "lajky" s prvními komentáři. Dopřává si jako pán. ROFL.

#zavist #chcitotaky #loveforever

Najednou se objevím v pokoji kamarádky Hany. Večer měla v plánu zajít s kolegyní na piccolo, pardón - espresso, ale nakonec se rozhodla pro společnost chipsů a film Bridget Jones. Prohlíží si facebook a každým posunutím šipky dolů na své klávesnici uvažuje nad svým životem. Zjišťuje, že vlastně žádný život nežije. 

Pracuje jako bankovní poradkyně. I když ji její práce baví a naplňuje, uvědomuje si, že nikdy nebude studovat v zahraničí, nečekají ji promoce, ani zásnuby a o svatbě a bílé hrdličce, která ji posere ty drahé bílé šaty, si může nechat zdát. Dokonce ani na tu krásnou novou svítící pračku, kterou právě sdílela přes Instagram její kamarádka Ema, nebude ještě dlouho mít. 

Ema. Tak ta se právě vrátila ze svatební cesty z Bali, kterou Hana poctí jedním velkým "lajkem". Ema na oplátku "lajkne" Hančin status o dnešním večeru s Bridget Jones. Mezitím, čeká Ema na svého novomanžela, jenž zrovna v zamčené koupelně píše smsky nějaké couře, kterou potkal před rokem v klubu. 

#nevimjaktorict #jsemtakslozity #myslimnatebe #photoshop

V další části mého snu právě sdílím píseň z YouTube. Myslím na jednu dívku a pomocí songu určeného jí, naivně doufám, že pochopí, co k ní cítím. Vlastně dotyčnou ani neznám. Nedávno si mě přidala do přátel a já se do ní okamžitě a bezhlavě zamiloval. Kdybych tak věděl, kolik si dala práce s Photoshopem a správným ořezáním profilové fotky lehce nad její prsa, tak bych to zřejmě neudělal. Na síti může být každá krásná. 

"You are so beautiful" od Joe Cockera vystihuje snad vše, ne? 

Neúspěšně vkládám píseň na mou zeď. Wi-fi se prostě nechce chytnout. 

"Pitomý signál", nadávám si pro sebe. 

Připojení ve snu trvá věčnost. Konečně. "Lajkují" to však jen mé kamarádky a holky, o které nemám zájem. Zvláštní, že se vždy chytnou jen potencionální ctitelky. Nechápu, proč se zrovna ocitám v zoo. Klece jsou prázdné a kolem mě pobíhají divoké šelmy.

#pohovor #ferarri

"Dobrý den, vítejte v nejlepší společnosti na světě zabývající se finančním poradenstvím." pronáší ke mně mladý dvacetiletý hejsek Jimmy. Má nasazený klaunský nos. Ze všech sil se bráním smíchu. Raději chci být zpátky v zoo, než tady.

"Vzdělání, které nám nabízíte, nás nezajímá," dodává Jimmy, ,,já sám mám absolvované pouze večerní kurzy, jak rychle zbohatnout!"

Netuším, jak odpovědět. Neustále se mě ptají, zda vím, co je to pyramida. Kolegyně mladého hejska mě ujišťuje, že důležitý je tah na bránu a klient. Pokud budu šikovný, můžu mít brzy svůj vlastní pracovní tým a Ferrari, podobně jako mladý hejsek. Na teambuildgových akcích se údajně jen šukouškuje, což je asi jediné, co mě na pohovoru zaujalo. Utíkám z místnosti pryč. Mladý hejsek utíká za mnou. Bojím se, že chce šukouškovat. Když už jsem v bezpečí venku, tedy pryč z nejlepší společnosti na světě zabývající se finančním poradenstvím, srazí mě vrtulník. Nechápu, odkud se vzal, zřejmě za to může včerejší promítání filmu Die Hard 4. Mezitím mi přijde smska, že jsem u pohovoru uspěl. Strašně rád bych chtěl statusem oznámit, že jsem se stal managerem, ale bohužel pro mě to již není možné. 

#mickey mouse #finale

Jsem mrtvý a dívám se na vlastní rakev. Stojím sám v prázdném pohřebním sále. Teda až na Mickey Mouse v první řadě. Podivným, pisklavým hláskem ke mně promlouvá a ocáskem radostně bouchá do dřevěné lavice. Podává mi iPad s mým facebookovým profilem. Na zdi vidím červený čtvereček s číslicí 1985. Kliknu na něj. Na profilu se objeví 1985krát napsáno R.I.P. 

"Za deset minut to není špatné skóre!" zamyslím se lišácky.

"Tak zrovna tenhle člověk to určitě s R.I.P. nemyslel upřímně!" kroutím hlavou a přitom se směju. 

Směje se i Mickey Mouse. Parchant.

"Co jsem to jen stvořil, Marku," ptám se sám sebe, zatímco se ozvěna nese sálem, ,,co jsem to jen stvořil, Marku Zuckerbergre!?"

Leknutím se probudím.